Důvod 10: Vlak je báječný na cesty s přáteli

Představte si, že celou vaši partu pozval kamarád Tonda malou oslavu. Těšíte se, jak si popovídáte, zasmějete se tisíckrát opakovaným historkám, kterým se směje jen vaše banda, dáte si skleničku, nadrobíte brambůrky do koberce, dozvíte se novinky, uvidíte milé tváře a prostě vám bude fajn. Ale Tonda vás usadí bez skleničky a bez brambůrků v obývacím pokoji a jde si sednout s malou částí společnosti do kuchyně. Co to je? Co se stalo? Pak zjistíte, že ona vybraná společnost na tom není o mnoho lépe. Tonda si k nim sedl zády a soustředěně kouká z okna. Zbláznil se? Někdo ho urazil? Někdo mu něco udělal? Co je špatně? Nikdo se necítí moc dobře.

Analogická situace nastává vždy, když s přáteli vyrážíte někam autem.  Možná i zásadní část „vašeho dne“ strávíte oddělení ve svých nablýskaných plechových miláčcích a kamarádům v lepším případě civíte na záda. Pokud je cílem výletu předvést nový vůz nebo něčí brilantní řidičské schopnosti, pak je vše v naprostém pořádku. Pokud je cílem strávit příjemný čas s přáteli, mám pro vás lepší dopravní prostředek. Vlak.

Po pravdě řečeno si některé tradiční akce s naší partou již ani nedovedu bez vlaku představit. Tak například podzimní výlet na martinské otevřené sklepy do Velkých Pavlovic. Kdysi jsme jezdili autem, absolvovali úmornou cestu po D1 (představte si, že v některých starých atlasech je ta věc ještě značena jako dálnice), sháněli na místě nocleh. Ten byl zpravidla mimo město, za příšernou cenu a v bídné kvalitě. Tak to na trhu s výrazným převisem poptávky nad nabídkou prostě bývá. Co s tím člověk nadělá, že? Posledních pár let jezdíme do Pavlovic vlakem a nemůžeme si to vynachválit. Ráno se sejdeme na pražském hlavním nádraží a společně nasedneme na rychlík. Do Pardubic dospáváme, od Pardubic probíráme novinky, vracíme se k trapasům z minulého roku a odhadujeme, jak to bude vypadat letos. V jedenáct jsme na místě, akorát včas. Projdeme si své kolečko po sklípcích, dáme martinskou husu, popovídáme se známými vinaři a večer sedneme opět na vlak. V našem pohodlném kupé pak až do Prahy kolují veselé historky a zcela po pravdě i nějaká ta otevřená lahvinka. I něco na zub se obvykle také najde.

Je to prostě den s přáteli jak má být. Strávený skutečně společně. Od rána až do noci. A cesta je jeho významnou součástí. Jak o tom tady píšu, tak jsem se na letošní „Pavlovice“ začal těšit.

 

Fakta a užitečné zdroje:

Ale to bude drahé. Nebude. Dráha má pro skupiny pochopení a hlavně zajímavé slevy. Pokud navíc jedete o víkendu, máte vyhráno zcela. Zkuste si vaši cestu včetně data a počtu osob zadat do vyhledávače na stránkách dopravce. Za pár vteřin budete vědět, jak na tom jste. Minimálně vyhledávač Českých drah vždy férově nabízí nejlevnější možnost. A lístky lze většinou rovnou koupit.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Důvod 9: Vlak je skvělý na cesty s dětmi

Seďte pořádně… Nechte se… Nepištěte… Nech to ležet, sebereme to doma… Neodpoutávej se… Neházejte tím… Netahejte se… Neotevírej to okno… To sis nemohl dojít doma, vždyť jsme právě vyjeli… Cesta autem s dětmi nemusí být vždy úplně klidná. Na kratších vzdálenostech máte ještě pořád šanci, že vše proběhne hladce. Při cestách nad hodinu na nějaké to hašteření dojde zcela určitě. A upřímně řečeno, není se čemu divit.

Čeho od dítek vlastně žádáme? Aby prakticky bez pohybu seděla vzorně upnutá v sedačkách a optimálně byla ještě potichu. To vše v prostředí, kde vy k nim sedíte zády a věnovat se jim můžete jen velmi povrchně. Interakce s okolím je také utlumená a možnosti zábavy obecně jsou značně omezené. Pro hraní není moc prostoru, kreslení nepřipadá v úvahu, ke knížce podávejte rovnou hygienický pytlík. Můžete společně počítat protijedoucí červená auta, zpívat si, vymýšlet příběhy, ale tím estráda končí. Automobil zkrátka není žádný velký lunapark. Na dlouhé cestování je to prostředek spíše značně ubohý.

To byl i jeden z důvodů, proč jsme se předloni vypravili „prvně k moři“ vlakem. Mladšímu synkovi tehdy byly pouhé dva roky, staršímu čtyři. Přesto více než devítihodinová cesta k Baltu proběhla bez problému. Proč? Protože ve vlaku cestujete skutečně společně. Můžete se podívat jeden druhému do očí. Mohou se přijít pomazlit. Sednout si k vám na klín. Můžou si hrát. Nebo můžete hrát hry spolu. Můžete dokonce i kreslit. Číst si pohádky. Dívat se z okna na ubíhající krajinu a povídat si o ní. Můžete se společně nasvačit. Vlak má uličku, po které se můžete projít nebo po které se dá odběhnout za dětmi cestujícími ve vedlejším kupé (kluci mají slabost zejména pro blonďaté holčičky). Vlak má toaletu, občas i jídelní vůz. Poslední novinkou jsou dětské oddíly s herním koutkem a kinem. Stejný komfort vám dokáže z dopravních prostředků nabídnout již jen loď. Děti navíc zpravidla mají vláčky rády a na putování mašinkou se těší.

Od naší cesty na Balt uběhly dva roky. Za tu dobu jsme jeli vlakem nesčetněkrát. Z jablonecké školky domů, na návštěvy k babičce a dědovi, na výlety na hrady, skály, koupání či do ZOO. Vloni jsme se ctí zvládli dvanáctihodinovou cestu rychlíkem z Palerma do Říma. A dnes, ve chvíli kdy většina z vás čte tento článek, nasedám s kluky v Praze do lůžkového vlaku, který nás zítra ráno vyloží vyspané a odpočaté ve Splitu. Autem by se mi tam jet nechtělo. Na tuhle naši cestu se ale těšíme všichni tři.

 

Fakta a užitečné zdroje

Od kdy je ve vlaku toaleta? Tuzemský tisk referoval na konci roku 1874, že „ministerstvo obchodu nařídilo ředitelům rakouských drah, aby dali zříditi záchody při všech vlacích, v nichž se osoby dopravují.“ Toalety tak dodávají cestujícím pocit klidu minimálně sto čtyřicet let.

Víte, že malé děti jezdí vlakem zdarma? Ano, děti do šesti let se svezou zcela zdarma a pro jejich starší sestřičky a brášky má dráha poloviční jízdné.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Důvod 8: Vlak vás zklidní

Pro Boha, proč se ten chlap tak courá? … Lepší čas na opravu si tu opravdu nemohli vybrat… Trochu života do toho přecházení, babi… No, a ty se mi nelep na pr***, ty inteligente… Jen počkej, já Tě vyškolím…  Zdá se vám to alespoň trochu povědomé? Nenapadlo vás někdy něco podobného cestou autem do práce? Nic z toho? Vůbec nic? Silnice rozhodně nejsou místem, které by vám přidalo na klidu. Stačí trocha stresu, spěch, únava, hustší doprava a zdánlivá drobnost dokáže spustit lavinu negativních emocí. Nazývá se to agresivita za volantem.

U části řidičů je dána čistě vadou osobnosti. „Odborná literatura říká, že mezi lidmi je asi 10 až 15 procent psychopatů, kteří porušují pravidla a zákony,“ nechal se slyšet psycholog Michal Walter v článku pro časopis Reflex. Lidé, o kterých hovoří, mívají problémy s agresivitou i mimo automobil.  Na silnici jsou pak nevhodně zaujati chováním ostatních řidičů, cítí potřebu je vychovávat a trestat. Díky tomu jsou schopni způsobit nehodu „výchovným vybržďováním“, najíždět na jiná vozidla, fyzicky napadat řidiče nebo utlouct příliš pomalého důchodce na přechodu. Při tom všem jsou skálopevně přesvědčeni, že oni jsou v právu.

Za volantem ale dělají čas od času hrozivé věci i lidé, do nichž by to jejich okolí nikdy neřeklo. Příkladem může být manažer, který v jednom okamžiku vytlačil slabší vůz z dálnice a o pár vteřin později již trpce litoval asi nejhorší chyby svého života. To krátké zaúřadování adrenalinu si jen šťastnou náhodou nevyžádalo žádné lidské životy. Viníkovi ale s životem zatočilo pořádně. Člověk, který možná ráno ohleduplně pomohl sousedce s kočárkem do schodů, skončil s pětiletým trestem za mřížemi.

Co je na silnicích tak ďábelského? Je to výbušná kombinace mnoha faktorů. Zmiňme si jich alespoň pět. Za prvé je řízení samo o sobě stresující činnost vyžadující si plnou pozornost. Za druhé se události na silnici odehrávají rychle a to nahrává impulzivnímu, pudovému a zkratkovitému jednání. Do třetice ještě přispívají stereotypy. V Audi, které vás „vyblikává“ z rychlého pruhu budete vidět spíše arogantního zbohatlíka, než starostlivého chlapa, který chvátá s ženou do porodnice. Není prostě čas, ptát se, kdo je kdo. Za čtvrté si řada lidí buduje citový vztah ke svému vozu, který se stává jejich teritoriem, hradem a součástí vlastní identity. Je-li teritorium – byť domněle – ohroženo, je třeba zahájit adekvátní protiútok. A posledním významným prvkem do koktejlu je anonymita. Na silnici jste uzavřen v autě, v úkrytu. Nikomu se nemusíte dívat do očí. Nikomu neukazujete tvář. Nejste to přeci vy, je to jen anonymní řidič v autě ujíždějícím do dáli. A stejně tak nevnímáte člověka venku nebo v druhém voze vy.

 

A co vlak? V něm se pohodlně usadíte a necháte se na místo určení dovézt. Zdaleka se vyhnete dopravním zácpám, stresu, řidičům ovládaným adrenalinem, chvástajícím se mladíkům i skutečným psychopatům za volantem. Nemusíte nic dohánět – ono to vlastně ani nejde. Jen seďte a nechte drážní zaměstnance, ať se postarají o váš včasný příjezd. Jak jsme si dokázali před čtyřmi týdny, jsou v tom výrazně lepší než vy. To oni jsou těmi, kdo dohání případná zpoždění. To oni budou bojovat s nevypočitatelným počasím, rozmary techniky a nepříznivými souhrami náhod. Vy ten čas na cestě využijte účelněji a příjemněji. Do cíle dorazíte v klidu, odpočatí, dobře naladění a s úsměvem. A zůstanete tím milým sousedem.

 

Fakta a užitečné zdroje:

Reflex: „Psychopati za volantem. Proč se někteří z nás chovají při řízení auta jako šílenci?“

Centrum dopravního výzkumu: „Proč selháváme za volantem?“

Psychologie: „Proč se za volantem proměňujeme“

AutoRevue: „Agresivita za volantem“

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Pětina po pěti měsících

Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.

Kilometry absolvované od ledna do května 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet hluboko pod jednou pětinou.
Kilometry absolvované od ledna do května 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet hluboko pod jednou pětinou.

 

Jak své předsevzetí plním po pěti měsících? Až doposud si vedu slušně. Na necelých devíti tisících kilometrech, které jsem letos zatím nacestoval, se ze sedmdesáti procent podílí vlak. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných i na výlety.

Na místě druhém je s jedenácti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Před dvěma týdny jsem překročil letošní hranici milionu našlapaných kroků a v týdnu příštím překročím tisíc kilometrů. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Díky tomu jsem i pěšky „utekl“ autu.

Na místě třetím je prozatím automobil. Ani jednou jsem v něm letos neseděl sám. V řadě případů má účast na cestě byla spíše ústupkem z mé strany. Ale nesporné i tak je, že na 857 kilometrech jsem se autem svezl. A ty kilometry jdou za mnou.

Poté již následuje autobus (7,8 %) a kolo (1,3 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, zatím mne v tom zradilo vždy buď počasí, plánování nebo zdraví. Léto ale máme před sebou, tak třeba ještě do pedálů pořádně šlápnu. Ještě nad sebou nelámu hůl.

Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 9,6 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Takže teď jen vydržet. Nezkusíte to někdo se mnou?

 

Důvod 7: Vlak dá dojíždění pevný rámec

Možná to také znáte. Budík skáče vztekle po nočním stolku v době, kdy vstávání je tím posledním, po čem byste toužili. Ještě minutku. Dvě. Tím se nic nezkazí. Následuje ranní očista. Ve sprše je tak příjemně teploučko, venku zima. Ještě minutku. Dvě. Tím se nic nezkazí. Snídaně. Přeci se nic nestane, když si ten článek dočtete. Auto počká. Nakonec konečně sedáte do vozu a vydáváte se do práce. Už trochu v kalupu. Protože ráno se tak nějak vypařilo a na devátou tam prostě musíte být. Promiň, šéfe. Trochu jsem zaspal.

Je podvečer a vy ještě sedíte v práci. Musíte dohnat ten ranní pozvolný rozjezd. Ještě jeden mail. A ještě tento. A ještě jednu kávu. Zasloužím si ji. Při ní se jenom rychle juknu na „fejzbůček“. A pak ještě dodělám tohle. To bude minutka. Auto přeci počká. Domů se dostáváte večer. Den je pryč. Jeho značnou část jste strávili blbostmi.

Vlak má pevný jízdní řád. Nečeká a nesmlouvá s vámi o minutky. Nezná „ještě“, nezná „jenom“. Minutka navíc v posteli? Nebo ve sprše? Tak to pojedeš až dalším vlakem. Dobře, už běžím. Dočíst článek? Vezmi si ho do vlaku. Dobře, už běžím. Do práce díky tomu dorazíte vlakem dříve, než když jedete autem.

A odpoledne? Žádný „fejzbůček“, žádná kávička. Dobře si naplánuj, co chceš dnes stihnout, co je to důležité. A těm všem „ještě“ a „jenom“ kolem dej pouze takový prostor, jaký si zaslouží. Protože v jasně daný čas musíš odejít na vlak. Jinak to nebude „minutka“, ale dalších tři čtvrtě hodiny. Je to neoblomný princip, který jednoznačně zvyšuje efektivitu. Práci odvedete, možná i více. Strávíte méně času blbostmi, více věcmi skutečně užitečnými a doma budete dříve.

Určitý pevný rámec ve světě nesčetných možností zkrátka někdy není úplně na škodu.

 

 

Fakta a užitečné zdroje:

Autor kávu vůbec nepije. Kávička je v jeho případě pouhou literární fikcí. To, že vlakem do práce vždy dorazí dříve, než když náhodou jede autem, je ale fakt.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Důvod 6: Vlak je prospěšný zdraví

Kdysi jsem pracoval ve firmě produkující kompresní zdravotní punčochy. Punčochy se pletly podle přesných norem na švýcarských strojích a procházely náročnou atestací v pedantském německém institutu. Volili jsme pro ně nejlepší materiály a úzkostlivě hlídali kvalitu. Víte, co však nakonec bylo nejdůležitější pro výsledný efekt? Aby se člověk hýbal, abych chodil. Sebelepší punčocha může jen podpořit tzv. efekt svalové pumpy, nemůže jej nahradit, dozvěděl jsem se.

Později jsem měl já sám problémy s ledvinami. Mnoho jednoznačných rad jsem od lékařů nedostal. Dvě však ano. Pijte a více se hýbejte, choďte. A na pokyn „Choďte!“ jsem od té doby ve svém okolí narazil ještě mnohokrát. Artritida? Choďte. Vysoké krevní tuky? Choďte. Stres? Choďte. Problémy s váhou? Choďte. Malému se nechce ven? Choďte. Naše tělo bylo stvořeno velmi důmyslně. Ale ke své správné funkci potřebuje pohyb. Potřebuje chůzi. Při našem sedavém způsobu života trpí. Doporučení lékařů proto zní, udělejte alespoň deset tisíc kroků denně.

Co s tím vším má společného vlak? Koupil jsem si jednoduchý, ale přesný, krokoměr a jal se zkoumat, jak na tom s tou chůzí jsem. A divil jsem se. Za prvé jsem si uvědomil, že při délce svého kroku musím denně ujít alespoň 8,9 kilometru. Za druhé jsem zjistil, že po kanceláři to prostě nenaběhám. I když „jsem přeci celý den v pohybu“. Pokud se ráno dovezu autem do práce, odpoledne zase domů a navečer si pohraju s dětmi na zahradě, tak večer na krokoměru svítí něco přes tisíc kroků. Tisíc. Desetina doporučené denní dávky.

Pokud jedu vlakem, musím zákonitě ráno na zastávku. Musím ze zastávky do práce. Musím z práce na zastávku. A pak ze zastávky domů. A většinou ještě cestou vyzvednu kluky. Na těch vysněných deset tisíc kroků denně se ani tak nedostanu. Ale na krokoměru večer pravidelně svítí číslice vyšší než sedm tisíc. Sedm tisíc kroků pro zdraví. A to už tak špatné není. Cestou ze školky domů se navíc s kluky stihneme zastavit na prolézačkách, koupit zmrzlinu, zkontrolovat „naše“ mraveniště, kouknout z mostu na pstruhy, podívat se, jak rostou pulci v rybníčku, poznávat květiny, obdivovat brouky, sbírat kamínky,… Zkrátka jít, dýchat, užívat si sluníčka a povídat si. Takový rozdíl umí udělat vlak.

 

 

Fakta a užitečné zdroje:

Chodci sobě. Statí o tom, proč je chůze prospěšná zdraví, naleznete na internetu spousty. Mne se líbila tato. Je v češtině, srozumitelná, ale ne hloupá. A nesnaží se něco prodávat. Nebo jsem si toho alespoň nevšiml.

http://www.chodcisobe.cz/o-chuzi/proc-chodit

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Důvod 5: Vlak je bezpečný

Dnešní téma bude smutné. Ale slibuji, že to je v našem seriálu poprvé a naposledy. Vaše auto je výrazně méně bezpečným místem, než si možná myslíte. Každý rok zemře na silnicích celého světa jeden a čtvrt milionu lidí. Z nich téměř 190 000 jsou děti a dospívající do 18 let věku. Automobily se tak dlouhodobě profilují jako solidní zabijáci. Obávaná sezónní chřipka má na svědomí ročně čtvrt až půl milionu obětí. „Krvelační“ žraloci zabijí ročně kolem pěti lidí.

Ale zůstaňme doma. V České republice došlo za loňský rok k 85.859 nehodám. Ty si vyžádaly 629 mrtvých, 2.762 těžce zraněných a 23.655 zraněných lehce. Škody dosáhly bezmála pěti miliard korun. Jinými slovy dopravní nehoda se stala každých 6 minut, každou hodinu vznikly škody za 536 tisíc korun a každých 14 hodin vyhasl na silnici lidský život.

Nejvíce ztrát na lidských životech mají na svědomí řidiči osobních vozidel (432 usmrcených). Z příčin vede nepřiměřená rychlost (241 usmrcených, 41,4 %), 63 mrtvých má na svědomí alkohol. Co je obzvláště alarmující – od 14.208 nehod (16,5 %) viník z místa činu ujel. V deseti případech po něm přitom na místě zůstal ležet v tratolišti krve mrtvý. Silnice zkrátka nejsou žádnou rajskou zahradou. Je to džungle se vším všudy.

A jak je na tom vlak? Drážní inspekce za loňský rok eviduje 296 smrtelných úrazů. To je též hodně, že? Jak k těm úrazům došlo? Ve 238 případech došlo k úmrtí po střetu vlaku s osobou. Laicky řečeno, někdo stál na trati. Dalších 43 osob zemřelo po střetu na železničním přejezdu. Laicky řečeno, někdo pospíchal přes červeně blikající přejezd. V šesti případech došlo k úmrtí po střetu člověka s tramvají, dalších šest lidí má na svědomí střet s metrem. Jeden člověk byl sražen při vystupování z trolejbusu, jeden člověk zemřel na následky pádu v tramvaji. Zbývá nám jedno úmrtí. Obětí byla cestující, která vyskočila v únoru v Číčenicích z rozjíždějícího se nočního vlaku a těžce se zranila při pádu z peronu do kolejiště. Přímo ve vlaku vloni nezemřel nikdo. Vlak je bezpečný.

A co kriminální živly? “Z pohledu kriminality není vlak rizikovým prostředím, to znamená není rizikovější než jakékoli jiné prostředí nebo hromadný dopravní prostředek. Ve vlacích nedochází více k protiprávnímu jednání než kdekoli jinde v ČR,” sdělila mi kapitánka Bc. Ivana Nguyenová, tisková mluvčí Policie ČR. “Vlak je možné považovat za prostředí bezpečné, ale lidé musí být obezřetní kdekoliv.” Tak vidíte. Žádný Babinský se na železnici nekoná.

Ať již dnes cestujete kamkoliv a jakkoliv, přeji Vám hlavně bezpečnou cestu a šťastný návrat. A prosím… nespěchejte.

 

Zdroje dat:

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Důvod 4: Vlak je spolehlivý

Další skvělou vlastností vlaků je jejich spolehlivost a přesnost. I na železnici se samozřejmě vyskytují zpoždění. I železnice dokonce občas zcela podlehne přesile přírodních živlů. Nebo odborů. Nezávislost na dění na silnici však v drtivé většině přináší jasnou výhodu. Pokud sedáte do vlaku, máte velmi dobrou pravděpodobnost, že dosáhnete svého cíle dle jízdního řádu. Nevěříte?

Podle statistik německých drah dojelo v loňském roce 94,5 % tamních vlaků se zpožděním menším než pět minut. Vlaky regionální, kterými lidé zpravidla každodenně dojíždějí do práce, přijely včas dokonce v 94,9 % případů. O něco horší to bylo s vlaky dálkovými. V pětiminutové toleranci jich dorazilo 73,9 %. Nicméně více než devět z deseti přijelo se zpožděním menším než 15 minut. Čtvrt hodina je přitom etalonem, který k hodnocení své dochvilnosti používá letecká doprava. A jak se jí vede? V loňských statistikách přesnosti OAG uzavírá dvacítku nejlepších letišť střední velikosti Brusel s výsledkem 80,1 %. Prahu v té tabulce vůbec nenajdete.

No jo, Německo, tam je prostě pořádek. Ale u nás! Možná budete překvapeni, ale přesnost našich vlaků je dnes srovnatelná s tou německou. V loňském roce dojelo podle dat Českých drah 91,2 % jejich spojů se zpožděním menším než pět minut. To je velmi slušný výsledek, co říkáte? Kéž bychom ve všech oborech zaostávali za našimi západními sousedy jen o tři procentní bodíky. Dochvilnost vlaků u nás přitom zejména díky rozsáhlým rekonstrukcím železniční sítě v posledních dvou letech poklesla. Ještě v roce 2012 činila 93,1 %.

A jak je na tom auto? Nikdo vlastně neví, protože autu podepisujete bianco šek. Žádný jízdní řád nemá. Prostě až dojedete, tak dojedete. V případě důležitých cest si necháváte dostatečnou rezervu, občas brbláte na dopravu, ale to je tak vše. Zkuste si udělat malý soukromý test. Naplánujte si den dopředu přesný čas příjezdu na několika svých cestách autem a porovnejte s realitou. Jak zabodujete? Jak se popasujete se 91,2 % dochvilnosti našich drah? Vloni jsem jel nočním vlakem z Prahy do nizozemského Utrechtu. Dojel jsem minutu před plánovaným příjezdem. Minulý týden jsem jel z Českého Těšína zpět domů do Tanvaldu. Přestože mou cestu ovlivnily tři výluky, do Tanvaldu jsem nakonec dorazil na minutu přesně. Jsem si téměř jistý, že v autě bych na takové vzdálenosti stejné přesnosti nedosáhl.

 

Fakta a užitečné zdroje:

Německá data… Německé dráhy dávají k dispozici průběžná data o dochvilnosti svých spojů. Prohlédnout si tak můžete i vývoj po jednotlivých měsících.

http://www.bahn.de/p/view/buchung/auskunft/puenktlichkeit_personenverkehr.shtml

 

„Mohu to objet“… Časté klišé, které slýchám, zní: „Když se něco na silnici semele, autem to mohu objet.“ Upřímně – zpravidla objedete kulové. Měl jsem tu „čest“ v životě již mnohokrát uvíznout na dálnici ucpané nehodou nebo zúžením, v pražské dopravní špičce, v páteční dopravě u Mnichova nebo v pomalu se sunoucí koloně rekreantů při sobotní výměně turnusů. Ve všech případech to jednoduše a rychle objet prostě nešlo. Po kolapsu hlavní tepny se náhradní cesty v okolí během několika minut též beznadějně ucpou. Autokluby proto radí řidičům – pokud se to alespoň trochu hýbe, neopouštějte dálnici.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

Důvod 3: Vlak je rychlý

Rychlost byla spojována s železnicí od jejích počátků. Pravda, tehdejší očekávání byla z dnešního pohledu roztomilá. Králem byl s pěnou u huby pádící kůň. A tak podmínkou úspěchu v soutěži na dodávku lokomotiv pro první veřejnou plně parostrojní železnici světa Liverpool and Manchester Railway bylo dosažení průměrné rychlosti 16 km/h. Stephensonova Raketa zvládla průměr o tři kilometry vyšší a předvedla i fenomenální rychlost 48 km/h. Zvítězila a davy byly nadšeny. Psal se rok 1829.

Stephensonova lokomotiva Rocket
Replika Stephensonovy lokomotivy Rocket v Národním železničním muzeu v anglickém Yorku.

 

Apetit rostl. Cestující i zboží začali cestovat na výrazně delší vzdálenosti, rychlost byla prestižní záležitostí, v některých zemích pod kotel přikládala i konkurence. Stovka byla pokořena roku 1850. V červenci 1938 se již anglická parní lokomotiva Mallard řítí se sedmi vozy k Londýnu rychlostí 203 km/h. A co je ještě důležitější, stejné lokomotivy vozí těžký rychlík „The Coronation“ z Londýna do 631 kilometrů vzdáleného Edinburghu za rovných šest hodin. Pomáhá jim k tomu i průchozí chodbička skrz tendr, díky níž se posádka stroje střídá za jízdy. Skotsko se ocitlo blíže, než bylo kdy předtím.

"Mallard"
Lokomotiva LNER řady Pacific A4 v Národním železničním muzeu v anglickém Yorku. Stroj zvaný „Mallard“ (Divoká kachna) je držitelem rychlostního rekordu parní trakce (203 km/h).

 

V druhé polovině 20. století v závodech ještě přituhuje. Letecký průmysl nadopovaný léty válečného úsilí dospěl, létání začíná být dostupné pro stále širší masy a železnice musí reagovat. Zvyšuje komfort, zlepšuje služby a zrychluje. Rodí se japonský Shinkansen, francouzské TGV, na ostrovech sjíždí na koleje HST, Německo má své ICE. Rychlovlaky stavějí i další. Výsledek můžete vidět třeba na nové trase mezi Madridem a Barcelonou. Vlaky se tu pohybují rychlostí přes 300 km/h a 621 kilometrů zvládnou za dvě a půl hodiny. Z centra do centra. I ve špičce. Auto nechte doma, na letadlo také zapomeňte. Budování vysokorychlostních tratí se Španělům povedlo.

300 km/h
Španělé dokázali svou železniční síť velmi rychle radikálně zmodernizovat. Například 621 kilometrů mezi Madridem a Barcelonou dnes vlaky urazí za dvě a půl hodiny.

 

 

Jak to vypadá s rychlostí u nás? Za komunismu byla za vysloveně extatickou považována jakákoliv rychlost nad sto kilometrů v hodině. Asi nebylo kam spěchat. Po devětaosmdesátém roce už sice bylo kam spěchat, ale zase nám oproti Španělsku chyběla fantazie politiků, rozhled techniků a trochu i možnosti. Rychlostí, která by na vás vysloveně zapůsobila, se u nás moc často nesvezete. Možná kolem Pardubic.

Přesto je na mnoha relacích i u nás vlak rychlejší než auto. Pro ukázku jsem připravil krátký srovnávací test. Pomohl mi v tom web Českých drah a plánování trasy po silnici od „pana Googla“. Výsledky naleznete níže. Důležitější však je, že s pomocí uvedených zdrojů si snadno, rychle a pohodlně ověříte možnosti na vaší trase. Věřím, že i na mnohých regionálních tratích budete příjemně překvapeni.

 

Test: V pondělí ráno do Prahy

Porovnáván je čas nutný na cestu v pondělí ráno z jednotlivých krajských měst do Prahy. Pro cesty z Olomouce, Ostravy, Pardubic a Plzně je vlak šampionem. Z Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové, Ústí nad Labem a Zlína také určitě stojí za zvážení. Jízdní doba se od doby, kterou je nutné strávit v autě, moc neliší. Naopak cesta vlakem z Liberce, Karlových Varů a Jihlavy je ostudná a vlak je volbou pro držitele režijních jízdenek a naprosté fajnšmekry. Zkuste se raději podívat na autobus (a při příštích volbách do volebních programů).

Vlak Auto

Vlak vs. Auto

   [h:min]   [%] [rozdíl]
Brno 02:39 02:12 120% 00:27
České Budějovice 02:33 02:01 126% 00:32
Hradec Králové 01:37 01:22 118% 00:15
Jihlava 02:31 01:24 180% 01:07
Karlovy Vary 03:20 01:58 169% 01:22
Liberec 02:32 01:14 205% 01:18
Olomouc 02:33 02:47 92% -00:14
Ostrava 03:10 03:26 92% -00:16
Pardubice 01:18 01:31 86% -00:13
Plzeň 01:18 01:19 99% -00:01
Ústí nad Labem 01:12 01:07 107% 00:05
Zlín 03:33 02:58 120% 00:35

Cesta v pondělí ráno do Prahy. Pro cestu z měst označených zeleně, je vlak rychlejší volbou. Oranžově jsou označena města, ze kterých se vlak také rozhodně vyplatí zvážit. Nestrávíte v něm o mnoho více času, než v autě. Cestovat vlakem do Prahy z červeně označených měst budou jen skuteční milovníci železnice. Třeba já.

 

Fakta a užitečné zdroje:

Dnes pro vás mám jedno tématické odpočinkové video. Starou britskou reklamu. Schálně, kdo z vás pozná muže za volantem. Napovím, že vyhrál tři tituly v seriálu Formule 1.

https://youtu.be/GUif_oMwuEo

Důvod 2: Vlak je levný

Nebojte, dobře vím, kolik stojí jízdenky na vlak. Přesto se, prosím, usaďte a poslouchejte. Než se pustím do porovnávání, pokusím se mnohým z vás vyhnat z hlavy jeden blud. Blud o tom, kolik vás stojí jízda vlastním autem. Tak schválně. Na kolik vás přijde kilometr? Myslíte si, že víte? Tipujete? Pokusili jste se to někdy spočítat?

Já ano. A přiznám se, že výsledek mne tehdy ne úplně příjemně překvapil. Před lety jsem po dobu pětačtyřiceti měsíců, tedy téměř čtyř let, pečlivě zapisoval všechny náklady, které nám život s automobilem přinesl. Do haléře. Naše poměrně úsporná a nenáročná oranžová Fabia 1.4 TDi během té doby najela 92.078 kilometrů a při průměrné spotřebě 4,86 litru na sto kilometrů spolykala bezmála čtyři a půl tisíce litrů nafty. Pravidelně se zdobila dálniční známkou, užívala si pojištění, jezdila na prohlídky do servisu, dostávala čerstvý olej, navrch pár nových dílů a nové pneumatiky. Také výrazně ztratila na své původní hodnotě. Podtrženo sečteno nás jeden kilometr stál 4,39 Kč. Z toho tři koruny osmdesát haléřů jde označit u rozumně provozovaného vozu za náklady plně variabilní, lidskou řečí – s každým dodatečným kilometrem narůstající.

Kč/km
Pohonné hmoty (4.477 l) 131 148 1,42
Ostatní provozní náklady 69 813 0,76
Pojištění a daně 54 492 0,59
Ztráta hodnoty vozu 149 000 1,62
Celkem 404 453 4,39

Tabulka shrnuje veškeré náklady, které nám vznikly v souvislosti s provozem rodinného vozu Škoda Fabia Combi 1,4 TDi za dobu téměř čtyř let. Podrobnosti naleznete v článku Kolik stojí automobil.

 

Náklady na jízdu vlastním autem mám, mohu se pustit do porovnávání. Všechny výpočty uvádím, upravit si je můžete dle libosti pro svůj vlastní případ. Ostatně kalkulačku má dnes každý mobil.

Příklad první, mé denní dojíždění. Dvakrát patnáct kilometrů denně mezi Desnou a Jabloncem. Rok má po odečtení dovolené 226 pracovních dnů, dojíždění autem by mne tedy vyšlo na 29.764 korun ročně. Za čtyři čtvrtletní traťové jízdenky zaplatím drahám 6.770 Kč. Díky vlaku tedy ročně ušetřím 22.994 Kč. Jízda autem by se mi finančně vyplatila, jen pokud bychom jezdili pravidelně v pěti a spravedlivě si dělili náklady. Díky každodenní jízdě v přecpané Fabii by každý z nás oproti vlaku ušetřil ročně 1.022 korun.

Automobil: (251 – 25) dnů x 30 km x 4,39 Kč = 6.780 km x 4,39 Kč = 29.764 Kč

Počítám plné náklady 4,39 Kč za kilometr. Pokud bych měl opravdu denně dojíždět vozem, musel bych jej mít po celý rok plně k dispozici.

Vlak (ČD, 4 x čtvrtletní traťová jízdenka a 1/3 ceny InKarty s aplikací IN25 na tři roky): 4 x 1.610 Kč + 1/3 x 990 Kč = 6.770 Kč

Roční úspora: 29.764 – 6.770 = 22.994 Kč

Použití automobilu by se mi finančně vyplatilo, až pokud by v něm cestovalo pravidelně pět dospělých.

 

Příklad druhý. Občasný výlet k rodičům do Bakova. Vzdálenost mezi Desnou a Bakovem činí po silnici 53 kilometrů. Zpáteční cesta autem tedy přijde na 403 korun. Stejnou cestu vlakem pořídím při zákaznickém jízdném za 113 Kč. Na jednom výletu tedy ušetřím 290 korun. Jízda autem by se finančně vyplatila až při čtyřech dospělých osobách. Oproti skupinové jízdence by každá ušetřila 2,50 Kč.

Automobil: (2 x 53) km x 3,80 Kč = 403 Kč

Počítám pouze variabilní náklady. Auto má zaplacenou pojistku a dálniční známku, i když stojí v sobotu doma. Na občasný výlet si jej prostě půjčím.

Vlak (ČD, zpáteční jízdenka, zákaznické jízdné s aplikací IN25, kterou mám koupenou již kvůli dojíždění): 113 Kč

(Cena zpáteční jízdenky při plné ceně by byla 150 Kč.)

Úspora na jednom výletu: 290 Kč

Použití automobilu by se vyplatilo, pokud by v něm cestovaly čtyři dospělé osoby. Oproti skupinové jízdence (413 Kč) by ušetřily 10 korun.

 

Příklad třetí. Na Sachr do Vídně. Od vídeňské kavárny mne po silnici dělí vzdálenost zhruba čtyři sta čtyřiceti kilometrů. Automobil zpáteční cestu zvládne za 3.583 korun. Vlakem se přepravím za 1.060 Kč. Na Sachru tak ušetřím 2.523 korun. Použití automobilu by se opět finančně vyplatilo, až pokud by v něm cestovaly čtyři dospělé osoby. Na romantiku ve dvou tedy zapomeňte.

Automobil: (2 x 440) km x 3,80 Kč + 239 = 3.583 Kč

Počítám pouze variabilní náklady. Auto má zaplacenou pojistku a dálniční známku, i když stojí doma. Na výlet si jej prostě půjčím. Navrch přidávám ještě cenu rakouské desetidenní dálniční známky (8,7 euro).

Vlak (ČD, včasná jízdenka Evropa, zpáteční): 1.060 Kč

Úspora na jednom Sachru: 2.523 Kč

Použití automobilu by se opět vyplatilo, pokud by v něm cestovali čtyři dospělí.

 

Každodenní dojíždění do práce, výlet po vlasti a dortík ve Vídni. Tři různé příklady, stejný výsledek. Pokud vám jde o úspornou cestu, nechte auto doma. Vlak to zvládne levněji. Pokud tedy z Fabie nechcete dělat mikrobus.

 


Fakta a užitečné zdroje:

Jak zjistím cenu jízdenky? – Nejlépe na webových stránkách dopravců (www.cd.cz, www.regiojet.cz, www.le.czwww.trilex-online.cz, případně dalších). Jednoduše si nechte vyhledat spojení pro svou trasu, zadejte počet cestujících a dopravce vám sám nabídne nejvhodnější alternativy. Jízdenku si na internetu následně také jednoduše koupíte. Žádná věda.

Vlak v mobilu – České dráhy nabízejí i velice povedenou a propracovanou mobilní aplikaci. Pokud to s ježděním po tuzemsku vlakem myslíte vážně, podívejte se na příslušném „app marketu“ po aplikaci „Můj vlak“. Aktuálně existuje pro Android a iOS.

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

site tracking with Asynchronous Google Analytics plugin for Multisite by WordPress Expert at Web Design Jakarta.