44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 43: Na vlak se dobře zvyká

komentáře 2

Kdysi jsem trávil dost času v autě. Značně netypicky jsem dojížděl z Prahy do zaměstnání na severu Čech. Podle toho, jestli cílem mé cesty byl ten který den Jablonec nebo Kamenický Šenov, jsem za volantem strávil denně dvě nebo skoro tři a půl hodiny času. Když jsem se konečně do Jizerských hor přestěhoval, v dojíždění autem jsem naprosto automaticky pokračoval. Otočit ráno klíčkem v zapalování a odfrčet do Jablonce byla samozřejmá ranní rutina. Vůbec mne nenapadlo řešit to jinak. Přeci spěchám, nemůžu se vázat na jízdní řády, Bůh ví, jak to jezdí, mám přeci auto…

Jednoho dne ale auto muselo zůstat v servisu a já nuceně vyrazil vlakem. A ono to bylo docela fajn. Bylo to poměrně pohodlné. Docela rychlé. Jezdilo to častěji, než jsem čekal. Bylo vlastně příjemné se ráno projít na zastávku a pak do práce. Výhled na hory byl také hezčí než z auta. Druhý den jsem se cestou zaposlouchal do hudby a třetí jsem si přinesl knihu. Měl jsem najednou hodinu času denně na čtení. A bylo to moc fajn.

Třetí den odpoledne bylo auto připraveno k vyzvednutí. Odvezl jsem ho ze servisu domů, zaparkoval na dvoře, a od té doby jsem již do Jablonce do práce – kromě pár výjimečných případů – autem nejel. Začalo mi připadat fajn, jezdit s lidmi. Občas prohodit pár slov s průvodčím. Někdy si zdřímnout. Spočítal jsem si, kolik peněz ročně ušetřím. A měl jsem dobrý pocit ze svého „čistého“ dojíždění.

Později jsem na tu naši zastávku vodil za ruku staršího synka a v krosně na zádech nosil toho mladšího. Bylo mu jen něco málo přes rok, když jsme začali jezdit do firemní školky. Jezdili jsme vlakem. Zvládali jsme to v létě i v zimě. Četbu nahradilo povídání, společné sledování krajiny nebo hry. Měli jsme čas na sebe a bylo to moc fajn. Jezdili jsme tak čtyři roky a auto nám rozhodně nechybělo.

 

Proč to celé píšu? Ať už je váš důvod, proč každý den otáčíte klíčkem v zapalování jakýkoliv, zkuste se podívat, jestli by to přeci jen nešlo veřejnou dopravou. Samozřejmě nejlépe vlakem. Zkuste ho týden opravdu využívat. Dejte mu šanci. Možná každý den „přijdete“ o pár minut času. Ale možná tím daleko více získáte.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 42: Vlak lze dobře kombinovat

Napsat komentář

Nedávno mi jeden příbuzný vyprávěl humorný příběh svého kolegy. Ten jednoho dne vyrazil na pražské letiště netradičně automobilem. Ráno tam zaparkoval, sedl na letadlo, vyřídil v zahraničí své povinnosti, večerním letem se vrátil… a z letiště odjel taxíkem jako obvykle. Druhý den hledá před domem auto, obejde blok, obejde ho podruhé a auto pořád nikde. Na to, kde ho nechal, se rozpomenul asi o čtyřicet dní později, když mu vyšetřovatel volal, že jeho vůz našli nepoškozený na letišti. Pana kolegu čekalo potupné přiznání na policii, v práci ostuda jak řemen a na letišti účet, jaký byste za parkování nikdy nechtěli dostat.

Tento příběh je extrémní, ale dobře ilustruje jednu nevýhodnou vlastnost automobilu. Jakmile do něj jednou sednete, výrazně vám to předurčuje další podobu cesty. Bez ohledu na to, co je zrovna časově, dopravně, ekonomicky, společensky nebo jinak optimální, se prostě pokorně vrátíte na místo, kde jste vůz nechali a budete pokračovat v něm. Naproti tomu vlak vás nechá zpátky nasednout v libovolné stanici. A navíc se skvěle kombinuje s jinými dopravními prostředky.

Takže třeba ráno vyrazím z Desné vlakem do kanceláře do Jablonce. V poledne sednu na autobus na Prahu. Město podjedu metrem, vyřídím si schůzky a navečer se vrátím rychlíkem z centra rovnou do Tanvaldu. Cestu využiju na práci, psaní nebo četbu. Ušetřím a vyhnu se popojíždění autem po Praze, řešení parkování, i odpolednímu dopravnímu masakru na boleslavské dálnici. V době dostupného mobilního internetu a chytrých vyhledávačů mi navíc aktuálně optimální kombinaci dopravních prostředků najde za pár vteřin automat. Paráda.

Opravdovými mistry v hladkých dopravních kombinacích jsou Švýcaři. Na své cestě můžete postupně použít klidně vlak, loď, autobus, lanovku i městskou hromadnou dopravu a můžete se spolehnout, že jízdní řády na sebe budou logicky navazovat, přestupní místa budou hladce vyřešena a celou cestu zpravidla pořídíte na jeden jízdní doklad. Tak daleko bohužel ještě nejsme, ale v některých krajích se přeci jen začíná blýskat na lepší časy.

V polovině minulého století se symbolem svobody a nezávislosti stal automobil. Já tvrdím, že v dnešní době si minimálně v evropském kontextu takovou poctu zaslouží daleko více veřejná doprava.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 41: Ve vlaku můžete psát

komentáře 2

Vloni v létě jsme si v několika dílech povídali o tom, co všechno můžete ve vlaku dělat. Jak můžete čas strávený na cestách účelně využít. Zmínili jsme se o čtení, studiu, práci, obdivování krajiny, poslouchání hudby, nebo třeba o jídle. Jednu činnost jsem si tehdy záměrně nechal až na dnešek, téměř do závěru celého seriálu. Psaní.

Nerozhoduje, zda si zrovna potřebuji dopsat pár poznámek o včerejšku do svého deníku, píšu slíbené články, doháním redakční uzávěrky, pracuji na svých textech nebo jen dávám dohromady pár milých řádků pro někoho blízkého. Vlak je pro mne pokaždé ideálním místem pro psaní. Uhání se mnou kupředu k cíli, a tak já sám mohu chvilku spočinout v klidu. Ten čas trávený ve vlaku byl vyhrazen pro cestu a nenárokují si ho žádné další aktivity. Nikdo tu po mne neustále nechce to či ono „jen“, takže se mohu na práci soustředit. A navíc celé to prostředí s kulisou ubíhající krajiny je neopakovatelné a neskutečně inspirující.

Ve vlaku jsem vloni v dubnu na cestě do Svoru sepsal na kus papíru padesát důvodů proč jezdit vlakem. O den později jsem je cestou zpět do Jizerek proškrtal na čtyřiačtyřicet dílů. Během cest po železnici pak následně v průběhu roku vznikla minimálně třetina tohoto seriálu.

Nejsem rozhodně sám, kdo inspiraci na kolejích nachází. Vloni dal známý americký železniční dopravce v rámci svého projektu Amtrak Residency spisovatelům k dispozici čtyřiadvacet zpátečních cest svými dálkovými lůžkovými vlaky. Chtěl je tak podpořit v práci na jejich tvůrčích projektech. Zájem mnohonásobně překonal nabídnutá místa. Autoři – dobří autoři – měli o múzu jménem vlak zájem. Nezkusíte to také?

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 40: Cestování vlakem má styl

Napsat komentář

Cestování vlakem má styl. Již od svých počátků. Vlak byl ještě relativní novinkou, když si ho na svých cestách oblíbila honorace. Včetně té nejvyšší. Již 13. června roku 1842 nastoupila britská královna Victoria vracející se se svým doprovodem z Windsoru na vlak společnosti Great Western Railway směřující do Londýna. Stala se tak prvním úřadujícím monarchou, který nový dopravní prostředek použil.

Slavná GWR nenechala nic náhodě. Za regulátor parní lokomotivy se postavil sám pan Brunel, šéfkonstruktér společnosti. Ten pevnou rukou dovedl vlak na paddingtonské nádraží tehdy úchvatnou průměrnou rychlostí 69 kilometrů v hodině. No, tehdy. On rychlík z pátého největšího města republiky (Liberce) do Prahy dnes nezvládá průměr ani celých pětapadesát. Pan Brunel to nicméně asi trochu přepískl, tak jak se to chlapům, co chtějí zapůsobit, občas stává. Královna naštěstí na vlak nezanevřela, ale napříště již byl její salonní vůz vybaven návěstí, která umožňovala dát pokyn strojvedoucímu, aby zpomalil.

Vlak si následně oblíbili i další. A někteří na něm i výslovně trvali. V říjnu roku 1867 na své rezolutní přání nastoupil do zvláštní soupravy v Srní u České Lípy rakouský excísař Ferdinand a vydal se po ještě rozestavěné trati přes Mladou Boleslav, Kralupy a Prahu do Vídně. Na trati do Zákup se v dalších letech těch významných cestujících vystřídalo ještě hodně.

 

Styl naštěstí nebyl jen výsadou salonních vozů. Pohodlí se brzy dostalo i do nižších tříd a stylové cestování začalo být dostupné širším masám. K společenskému bontonu střední třídy začalo patřit zajet v létě z Londýna k moři do Brightonu, obchodníci z Lyonu obsadili ranní rychlík do Paříže, Evropu propojily rychlíky jako Rheingold a pražské úřednictvo usedalo do spojů na Vídeň, aby vyřídilo své záležitosti v hlavním městě monarchie.

Když jsem se rozhlížel v ranním railjetu z Pardubic na Vídeň, v rychlovlaku z Madridu do Barcelony, ve večerním Intercity uhánějícím údolím Rýna nebo v rychlíku směřujícím na počátku velikonočních prázdnin z Londýna do Cornwallu, pochopil jsem, že se vlastně tolik nezměnilo. Ten styl ze starých časů v cestování vlakem pořád je. Cítím ho tam, přestože jezdím nejraději lidovou „dvojkou“. Neprojevuje se tak okázale, ale nezmizel. Možná není úplně patrný v ranních uspěchaných příměstských spojích, ale o peron vedle už ano.

Připouštím, že s císařem ani královnou jsem ještě nejel. Ale s vysloužilým ministrem, slečnou z filharmonie nebo top modelkou už ano. A věřím, že ani s tou královnou není všem dnům konec…

http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/queen-elizabeth-II/12147512/Queen-rides-with-commuters-on-train-back-to-London.html

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.

Pětina

Pětina 2016 po dvou měsících

Napsat komentář

Vloni jsem zahájil svou „Pětinu“. Snažil jsem se v maximální možné míře vyhývat cestám automobilem. Auto se mělo postarat maximálně o jednu pětinu všech kilometrů, které po zemi ujedu. Vloni jsem své předsevzetí dokonale splnil a měl ze sebe dobrý pocit. Letos pokračuji. A chci být ještě lepší.

Jak jsem na tom po prvních dvou měsících tohoto roku? Auto jsem použil pouze na 6 % všech cest, respektive na 8 % cest pozemních. Auto je zatím až na dně „žebříčku“, více toho i nachodím. Zatím to není špatné.

Co zlepšit? Únorová služební cesta vynesla letadlo na druhé místo mezi dopravními prostředky. Třetina kilometrů „ve vzduchu“ je poměrně dost. Budu si to hlídat.

Jak cestujete vy? Nechcete si také zkusit svou „Pětinu“? Třeba jen zkušebně na měsíc? Třeba cestování vlakem vám kromě dobrého pocitu přinese a řadu dalších výhod.

Pětina 2016 po únoru
Pětina 2016 po únoru

 

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 39: Vlak je kreativním stimulem

Napsat komentář

Titulní malba: Lionel Walden, Doky v Cardiffu, 1894, Musée d’Orsay

„Všechny svoje symfonie bych dal za to, kdybych vynalezl lokomotivu,“ nechal se kdysi slyšet Antonín Dvořák. Železnice mu učarovala již v chlapeckém věku, kdy mohl sledovat výstavbu tratě z Prahy do Drážďan. A to okouzlení přetrvalo do dospělosti. Často chodíval na pražská nádraží, sledoval vlaky a někdy se dokonce dal do řeči s lokomotivními četami. Železnice ho inspirovala i v jeho tvorbě. Na stránkách partitury 7. symfonie d moll naleznete poznámku, že ho hlavní téma napadlo při vjezdu slavnostního vlaku z Pešti v roce 1884. O jednom z jeho nejznámějších děl vůbec, Humoresce č. 7, se zase obecně traduje, že byla inspirována rytmem jedoucího vlaku. Slyšíte ho tam také? Pokud jezdíte s „modrými“ tak určitě.

Antonín Dvořák, Humoreska, Op. 101, č. 7, Ges dur

 

Přebal prvního vydání Vraždy v Orient Expresu.
Přebal prvního vydání Vraždy v Orient Expresu.

Agata Christie, jedna z nejznámějších autorek světa, napsala sedmdesát tři románů, šestnáct her a desítky dalších děl. Prodala dvě miliardy výtisků. Přesto z té tvůrčí masy jedno dílo ční. Vražda v Orient Expressu. Případ belgického detektiva Hercule Poirota odehrávající se ve vlaku na cestě z Istanbulu do Calais obsadil v celosvětovém hlasování fanoušků pořádaném u příležitosti 125. výročí autorčina narození druhé místo. Dočkal se také rozhlasové adaptace, stal se předlohou pro díl televizního seriálu a pro dvě filmová zpracování. Toho třetího bychom se měli dočkat v příštím roce. Vlak se stal neodmyslitelnou kulisou celého příběhu a jedna ze zápletek byla inspirována uvíznutím skutečného Orient Expressu v závějích kruté zimy roku 1929.

 

Pokud však někdo svodům železnice propadl naplno, byli to impresionisté. Obrazů zachycujících atmosféru nádraží, posun v docích nebo dýmající lokomotivy ženoucí se krajinou bychom nalezli nespočet. I samotný Claude Monet se roku 1877 oblékl do svého nejlepšího oděvu a vyrazil malovat na jedno z pařížských nádraží. Nadšený přednosta prý tehdy přizpůsoboval chod stanice malířovým potřebám. Vznikl tak mimo jiné slavný obraz „Příjezd vlaku z Normandie do nádraží Saint-Lazare“. Na živo si ho dnes můžete prohlédnout v Chicagu.

Železnice inspirovala a dodnes inspiruje nespočet umělců. Zajděte na nádraží, sedněte si na chvíli do trávy u trati nebo vyrazte na výlet. Nechte se také inspirovat.

Claude Monet: Příjezd vlaku z Normandie do nádraží Saint-Lazare, 1877, The Art Institute of Chicago
Claude Monet: Příjezd vlaku z Normandie do nádraží Saint-Lazare, 1877, The Art Institute of Chicago

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 38: Železnice je součástí krajiny

1 komentář

Páteř železniční sítě u nás i v západní Evropě vznikala v 19. století. Ty nejstarší tratě jsou již přes sto sedmdesát let součástí naší krajiny. Vinou se po vrstevnicích mezi pahorky, sledují toky řek, s rozvahou stoupají do kopců, respektují krajinu a dotvářejí ji. Naleznete na nich malebná nádraží, poctivé kamenné viadukty a další drážní stavby, které jsou důkazem vkusu a technického umu našich předků.

Pokračování textu Důvod 38: Železnice je součástí krajiny →

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 37: Ve vlaku najdete slušný časopis

komentáře 2

Tento měsíc mne služební povinnosti opět zavedly na palubu letadla. Čtyři lety během jednoho dne už nějaký čas zaberou, já letěl nalehko, knihu nechal kvůli nedostatku prostoru doma, a tak jsem zalovil v kapse před sebou a vytáhl poměrně tlustý palubní magazín.

Pokračování textu Důvod 37: Ve vlaku najdete slušný časopis →

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 36: Vlak přeje romantice

Napsat komentář

Minulou neděli jsme měli „Valentýna“, svátek všech zamilovaných. Pojďme si při té příležitosti povědět něco o vlacích, romantice a vztazích. Že je Valentýn importovaný a měl jsem počkat na tradičnější první květen? To už ale bude 44 důvodů uzavřených. Že to sem nepatří vůbec? Laskavý čtenář nechť promine a třeba se dnes vrátí k nějakému staršímu dílu.

Pokračování textu Důvod 36: Vlak přeje romantice →

44 důvodů proč jezdit vlakem

Důvod 35: Ve vlaku můžete “esemeskovat”

Napsat komentář

Dnes to bude trochu nevláčkové. Sledovali jste někdy v poslední době, co dělají lidé třeba v čekárně? Všimli jste si, kolik z nás neustále „čumí do placky“ (tj. cosi neodkladného hledá ve svém chytrém telefonu)? Podíl „placičkářů“ se bude v různých prostředích a kontextech lišit. Ale jistě na ně narazíte na zastávce, ve frontě v obchodě, na lavičce v parku, na pláži, na rozhledně, v kině i při romantické večeři v restauraci. Někteří politici neváhají fotit „selfíčka“ ani na pohřbech a můj kamarád Petr chodil se slečnou, která se telefonu nevzdala dokonce ani při… no, však víte. Už s ní nechodí.

Můžeme si o takovém chování myslet, co chceme. Určitě vykazuje známky závislosti, určitě má vliv na způsob, jakým žijeme, na naše vztahy i naši psychiku. Ale je to prostě fakt a týká se mnoha lidí. Celá třetina z vás chroupe tento článek na mobilním zařízení. A telefon pravděpodobně neodloží ani po dočtení posledního odstavce. Nu, což. Kdo si hraje, nezlobí.

Velkým průšvihem však bez diskuzí je, pokud si tuto závislost odneseme za volant. Ruku na srdce – opravdu neznáte ve svém okolí někoho, kdo si občas při řízení vyřídí hovor? Nebo jen tak rychle „jukne“, co to přišlo? Ti nejotrlejší zvládnou za volantem sledovat ruch na sociálních sítích a dokonce na zprávy odpovídat. Jaké to může mít následky? V roce 2014 bylo nevěnování dostatečné pozornosti řízení vozidla nejčastější příčinou dopravních nehod. Mělo na svědomí 14.098 kolizí, při kterých zemřelo 72 lidí. Samozřejmě zdaleka ne všechno měli na svědomí „placičkáři“, ale patří přesně do této kategorie.

Takže – když už tu placičku z ruky prostě nedáte, za žádnou cenu, nechte auto doma. Jeďte vlakem. Tam váš nový vtipný status nikoho nezabije. Vaše „selfíčka“ budou méně rozmazaná. Ve zprávách budete mít méně překlepů. Udržíte lépe tempo s emotivními diskuzemi. Dopraváci po vás nepůjdou a některé vlakové spoje vám nabídnou i WiFi připojení. Řekněte, není to lepší strategie?

Dnes už končím. Něco mi píplo na telefonu…

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.