Los je neskutečně impozantní zvíře. V našich krajích by se řeklo, že je „velký jako kráva“. Jenže to není pravda. Kráva by vedle losa vypadala jako pouťový poník. Zatímco býk české straky měří v kříži do 160 centimetrů a náš busík po střechu 195 centimetrů, tak samec losa evropského má v kohoutku 235, výjimečně i 260 centimetrů. Mimochodem slon indický má v kohoutku obvykle dva až tři metry. Když los stojí kus od norského dřevěného domku, vypadá to celé jako roztomilá dětská kresbička s nezvládnutými poměry. Tak absurdně velký ten los je.
Losí rodinku jsme tiše pozorovali přes louku dobrou čtvrt hodinu. Samice a tele se poklidně pásly a zpravidla o nás neprojevovaly žádný zájem. Samec nás co chvíli pohledem zkoumavě kontroloval. Tak jsme nakonec poděkovali, rozloučili se a dopřáli majestátnímu králi lesa klidnou večeři.
Losí rodinku jsme potkali kousek od Dombåsu. Dombås není architektonicky omračující městečko, je však významnou železniční i silniční křižovatkou a se svými jedenácti sty obyvateli je obchodním centrem horní části Gudbrandsdalského údolí. Pro turistu je nejzajímavější, že město je doslova zasazeno mezi čtyři národní parky – Dovrefjell-Sunndalsfjella, Dovre, Rondane a Reinheimen. Díky tomu si zde můžete zaplatit třeba výlet na pyžmoní nebo losí safari. Jako „budgetoví“ turisté se psem jsme samozřejmě nic takového neudělali. Losí rodinku jsme tu ale přesto potkali na vlastní pěst. Povedlo se nám to ale až po třiceti dvou dnech celkem strávených v Norsku.
