Kristiansund je přístavní město v kraji Møre og Romsdal rozprostírající se výlučně na ostrovech. Čtyřmi největšími jsou Nordlandet (přezdívaný Maroko), Kirkelandet („Kostelní země“), Innlandet (přezdívaný Tahiti) a Frei. Od roku 1876 mezi nimi jezdí malý trajekt Sundbåt, podle místních údajně nejstarší motorizovaný systém veřejné dopravy s nepřerušeným provozem na světě.
Dnes jsou ostrovy propojeny mosty, a i z pevniny se sem dostanete suchou nohou – od jihu po mostě, od západu podmořským tunelem, kterým by mohla bez uzardění jezdit horská dráha.
Město se čtyřiadvaceti tisící obyvateli nenabízí vysloveně architektonické taháky, ale má příjemné staré ulice a seversky přímořskou atmosféru.
Geirangerfjorden byl spolu s Nærøyfjordenem v roce 2005 zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. To je jedním z důvodů, proč je v přístavním městečku Geiranger po celou turistickou sezónu našlapáno k prasknutí. Není proto úplně špatným nápadem zajet sem předtím, než v kontinentální Evropě propuknou letní prázdniny.
Geirangerfjorden je patnáct kilometrů dlouhou, maximálně kilometr a půl širokou větví velkého Storfjordu. Do hor se zařezává ve tvaru protáhlého písmena S a na obou stranách ho obrubují stovky metrů vysoké strmé skalní stěny. Z nich do tyrkysových vod fjordu padá několik vodopádů. Dvěma nejznámějšími jsou Dei sju systre (Sedm sester) a Brudesløret (Nevěstin závoj).
Pokud se z Geirangeru vydáte podél vody do osady Homlung, můžete odtud stoupat dobře schůdnou turistickou stezkou šplhající po úbočí k opuštěným boudám Homlungsætra, které kdysi bývaly základnou pro jarní a podzimní pasení dobytka. Pokud se odtud vypravíte po již trochu technicky náročnější cestě dále k osadě Skageflå, odmění vás ikonické výhledy na fjord a Sedm sester známé z cestovních průvodců, propagačních materiálů a Instagramu. A pokud byste chtěli prozkoumat Geirangerfjorden i z trochu jiného úhlu pohledu, vypravte se do osady Ljøen u Hellesyltu. Osada leží přímo naproti ústí fjordu do mateřského Sunnylvsfjordenu. Jako bonus si tu můžete projít úsek staré poštovní cesty.
Trollstiegen, neboli Trolí stezku, nepovažuji za tu úplně nejkrásnější horskou silnici v Norsku, ale určitě patří k těm, které stojí za to alespoň jednou vidět. A to i přes davy turistů, které sem proudí a zážitek trochu devalvují.
Trollstiegen je částí silnice 63. Naleznete ji asi patnáct kilometrů od přístavu Åndalsnes, na konci údolí Isterdalen. Silnice tu opouští dno údolí, zužuje se a v serpentinách stoupá po skalní stěně do hor. Na necelých pěti kilometrech nabere čtyřista metrů výšky. Aby to bylo obzvláště malebné, protne cestou více než třista metrů vysoký vodopád Stigfossen.
Silnice byla otevřena králem Håkonem VII v létě roku 1936 po osmi letech výstavby. Znamenala tehdy nejen smělý stavitelský počin, ale hlavně významný přínos pro dopravní obslužnost oblasti. Dnes zde vládnou především turisté. Nahoře proto naleznete rozsáhlé parkoviště, turistické centrum s restaurací a několik pěšky dobře přístupných vyhlídek, ze kterých budete mít Trollstiegen, roztomile maličké autobusky bojující se serpentinami a celé údolí Isterdalen jako na dlani.
Připravte se tu ovšem na značnou koncentraci lidí. V turistické sezoně tudy projíždí dva a půl tisíce vozidel denně, včetně četných výletních autobusů. Většina samohybů tady samozřejmě na chvíli vysype svou osádku, bohužel ne vždy úplně slušně vychovanou. Ale přeneste se přes tlupy Italek očůrávajících vám kolo u auta (jo, jo, byly tam), tohle místo za to pořád ještě stojí.
Pojď, vyběhneme si na takovou vyhlídku nad městem, navrhnul jsem Nele. A tak jsme šli. Auto jsme nechali v Åndalsnes, což je přístavní mestečko ležící na břehu fjordu Romsdalsfjorden. Šlapat jsme tedy začali pěkně od hladiny moře. Převýšení se pak lépe počítá.
Horský hřeben Romsdalseggen, na který se šplháme, tu stoupá hned od vody a výška přibývá pekelně rychle. Cesta je strmá, většinou tvořená kamennými schody. Po necelých dvou kilometrech chůze jsme již 537 metrů nad hladinou fjordu u vyhlídkové plošiny Rampestreken. Ze srázu tu do volného prostoru ční lávka z kovových roštů. Výhled je tu fantastický, akrofobiky sem ale raději neberte.
Potěšíme se výhledem a po chvíli stoupáme dále k vrcholu Nesaksla na kótě 715 metrů nad mořem. Je tu kamenné stavení a otevírá se tu krásný výhled na fjord. Už jsme nahoře na hřebeni, který odtud již mírněji stoupá dále. Je to ten ostrý horský hřbet, který tvoří východní stranu údolí Romsdalen. Turistická stezka by vás po dalších třech, čtyřech kilometrech dovedla na vrchol Mjølvafjellet (1216m), odkud hřeben pokračuje dál přes Romsdalshornet (1550m) až k vrcholu Kalskråtinden (1798m). Ten leží jen asi tři kilometry na východ od vrcholu Breidtind (1797m), od kterého ho ale dělí právě údolí Romsdalen, jehož dno tu leží o více než 1750 metrů níže. Pro srovnání, od vyhlídky u krkonošského Pančavského vodopádu na dno Labského dolu to je 280 metrů.
My náš výšlap ukončili na vrcholu Høgaksla (981m), který nabízí současně krásné výhledy nahoru na pokračující hřeben, na fjord Romsdalsfjorden a do údolí Romsdalen a Isterdalen. To druhé zmiňované turisté znají díky horské silničce Trollstigen. Výšlap to byl zkrátka pěkný a výraz „Vyhlídka nad městem“ se stal součástí rodinného folkloru.
Cesta z Dombåsu do Åndalsnes učaruje. Doprava tu je na norské poměry sice poměrně rušná a potkáte tu i hodně kamionů, ale okolí vám to vynahradí. Převážnou část cesty pojedete údolím Romsdalen, kde silnice kopíruje tyrkysově zbarvenou divokou řeku Rauma. Ta, stejně jako silnice, na necelých šedesáti kilometrech na cestě k moři ztratí více než šest set výškových metrů. Není tu proto nouze o peřeje a vodopády. Úzké údolí po obou stranách navíc lemují strmé skalnaté srázy, které stoupají až o sedmnáctset výškových metrů nahoru. Údolí přitom není místy ani kilometr široké. Kromě silnice a řeky se tu do údolí vešla i železnice s mnoha zajímavými mosty, takže je tu opravdu pořád co obdivovat. Při silnici je celá řada odpočívadel, ze kterých si můžete výhledů i drobných výletů užít. Jedno z odpočívadel je přímo pod stěnou Trollveggen, která je nejvyšší vertikální skalní stěnou Evropy.
Historickou zajímavostí je, že široké údolí, kterým pojedete hned za Dombåsem, než vjedete do Romsdalenu, kdysi pokrývalo mělké jezero Lesja. Vysoušecí práce započaté v roce 1860 ho však nahradili tisíci hektary kvalitní zemědělské půdy. Ta je tady v horách vzácná.
Pětatřicet kilometrů severně od Lillehammeru začíná ve Skei půvabná cesta Peer Gynt Vegen. Šotolinová silnička se proplétá k severu horami, drží se ve výšce 800 – 1000 metrů nad mořem, sleduje stopy Peera Gynta, nechá vás trochu odpočinout od lidí a hlavně nabídne překrásné výhledy. Na západě vyrůstají vrcholy velikánů národního parku Jotunheimen, na východě jim zdatně sekundují vrcholy parku Rondane. Je to moc pěkná podívaná. V půli cesty projedete osadou Gålå, kde roku 1863 poprvé připravili gudbrandsdálský hnědý sýr. Že jste Gudbrandsdalsost ještě neměli? Pokud se chcete považovat za milovníky Norska a Skandinávie obecně, měli byste to napravit.
PS: Pozor, příjezd od Tretten aktuálně není možný. Před pár týdny zde spadl most.
Lillehammer asi znáte jako dějiště zimních olympijských her v roce 1994. Nás sem ale nezavedl sport, ale Maihaugen. Maihaugen je jedno z největších muzeí pod širým nebem v celé severní Evropě. Sdružuje téměř dvě stovky budov, které mapují jak lidé žili v údolí Gudbrandsdalen. Všechny budovy jsou autentické, kdysi byly vykoupeny, pečlivě rozebrány, převezeny a zase postaveny na rozsáhlém pozemku nad Lillehammerem.
Najdete zde vesnické domky, farmy, horské usedlosti, ale také školu, celé městské ulice nebo nádraží s parním vlakem včetně poštovního vagonu. Skutečnou perlou skanzenu pak je kompletní sloupový kostel (stavkyrke) pocházející z obce Garmo u Lomu. Kostel postavený kolem roku 1150 byl v roce 1879 rozebrán a tři roky později prodán. Dnes patří k nejnavštěvovanějším kostelům v Norsku.
Zajímavostí je, že muzeum Maihaugen vzniklo jako soukromá sbírka lillehammerského zubaře Anderse Sandviga (1862-1950). Ten začal skupovat a přemisťovat zajímavé stavby v Gudbrandsdalenu již v devatesátých letech 19. století. V roce 1904 jeho sbírku odkoupilo město, přesunulo ji do dnešní lokace a nadále rozšiřovalo. Pan Sandvik v nově ustaveném muzeu dělal kurátora a později ředitele.
Naši oblíbenou cestou z východní části národního parku Rondane na západ je neasfaltovaná cesta vedoucí údolím Grimsdalen. Najedete na ni ze silnice č. 27 kousek jižně od Folldalu a po necelých padesáti kilometrech vyjedete v Dovre.
Silnička tvoří hranici mezi národním parkem Rondane na jihu a malým národním parkem Dovre na severu. Cesta pozvolna stoupá podél klikatící se řeky Grimse do sedla ve výšce 1180 metrů nad mořem, odkud ostře klesá do údolí Gudbrandsdalen. Užijete si tu nádherných horských scenerií, pojedete kolem dřevěných usedlostí a osad, budete přemlouvat na cestě odpočívající krávy a ovce. Z osady Bjørnsgardssætre, ležící zhruba v polovině cesty, vychází několik turistických cest do obou parků a k nedalekým archeologickým nalezištím.
Může při všech těch krásách, které Skandinávie nabízí, člověku něco chybět? Mně by chyběl náš les. Lépe řečeno bučiny a pestré smíšené lesy s převahou listnáčů, které na jaře hrají tóny svěží zelené, v létě šumí a na podzim doslova explodují barvami. To na severu, vyjma pár míst na jihu Švédska, tak úplně neuvidíte. Tím nechci říct, že by severské lesy byly oškivé. Jsou prostě jiné a mají mnoho podob, které se někdy prostřídají během jedné procházky. Husté jehličnaté lesy, řídké lesy borovice a břízy, jinde břízky samotné. Lesy s hustou travou, lesy s borůvčím, lesy protkané mokřinami s bílými chomáčky suchopýru, lesy s překrásně barevným podrostem, lesy vřesové. A v neposlední řadě také lesy se zářícím kobercem lišejníků kam jen oko dohlédne.
Národní park Rondane je nejstarší norský národní park a také jeden z nejblíbenějších. Krajina je tu typicky vysokohorská, s rozsáhlými náhorními plošinami a dvaceti vrcholy přesahujícími výšku dvou tisíc metrů nad mořem. Žije tu několik tisíc divokých sobů, losi, rosomáci, rysové i pár medvědů. Občas tu můžete potkat také pyžmoně zatoulané ze sousedního Dovrefjellu nebo Peer Gynta.
„Tower over tower arises! Hei, what a glittering gate!“ – Henrik Ibsen, Peer Gynt –
A jen tak pro pořádek, poslední fotka je z roku 2018 z našeho výstupu na vrchol Storronden (2138 m.n.m.) v masivu nejvyšší hory parku Rondeslottet (2178 m.n.m.). Cesta na vrchol vede převážně kamennými poli a suťovišti, Foxe jsme tam letos samozřejmě netahali.
Při prohlížení těchto stránek neukládáme žádné cookies umožňující perzonalizaci, marketing nebo měření návštěvnosti. Docházet může pouze k dočasnému ukládání technických cookies systému Wordpress, které jsou nezbytné pro zajištění provozu webu.
This website uses cookies to improve your experience while you navigate through the website. Out of these, the cookies that are categorized as necessary are stored on your browser as they are essential for the working of basic functionalities of the website. We also use third-party cookies that help us analyze and understand how you use this website. These cookies will be stored in your browser only with your consent. You also have the option to opt-out of these cookies. But opting out of some of these cookies may affect your browsing experience.
Necessary cookies are absolutely essential for the website to function properly. These cookies ensure basic functionalities and security features of the website, anonymously.
Cookie
Délka
Popis
cookielawinfo-checkbox-analytics
11 months
This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Analytics".
cookielawinfo-checkbox-functional
11 months
The cookie is set by GDPR cookie consent to record the user consent for the cookies in the category "Functional".
cookielawinfo-checkbox-necessary
11 months
This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookies is used to store the user consent for the cookies in the category "Necessary".
cookielawinfo-checkbox-others
11 months
This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Other.
cookielawinfo-checkbox-performance
11 months
This cookie is set by GDPR Cookie Consent plugin. The cookie is used to store the user consent for the cookies in the category "Performance".
viewed_cookie_policy
11 months
The cookie is set by the GDPR Cookie Consent plugin and is used to store whether or not user has consented to the use of cookies. It does not store any personal data.
Functional cookies help to perform certain functionalities like sharing the content of the website on social media platforms, collect feedbacks, and other third-party features.
Performance cookies are used to understand and analyze the key performance indexes of the website which helps in delivering a better user experience for the visitors.
Analytical cookies are used to understand how visitors interact with the website. These cookies help provide information on metrics the number of visitors, bounce rate, traffic source, etc.
Advertisement cookies are used to provide visitors with relevant ads and marketing campaigns. These cookies track visitors across websites and collect information to provide customized ads.