Štítek: vanlife

Pojď, vyběhneme si na takovou vyhlídku nad městem, navrhnul jsem Nele. A tak jsme šli. Auto jsme nechali v Åndalsnes, což je přístavní mestečko ležící na břehu fjordu Romsdalsfjorden. Šlapat jsme tedy začali pěkně od hladiny moře. Převýšení se pak lépe počítá.

Horský hřeben Romsdalseggen, na který se šplháme, tu stoupá hned od vody a výška přibývá pekelně rychle. Cesta je strmá, většinou tvořená kamennými schody. Po necelých dvou kilometrech chůze jsme již 537 metrů nad hladinou fjordu u vyhlídkové plošiny Rampestreken. Ze srázu tu do volného prostoru ční lávka z kovových roštů. Výhled je tu fantastický, akrofobiky sem ale raději neberte.

Potěšíme se výhledem a po chvíli stoupáme dále k vrcholu Nesaksla na kótě 715 metrů nad mořem. Je tu kamenné stavení a otevírá se tu krásný výhled na fjord. Už jsme nahoře na hřebeni, který odtud již mírněji stoupá dále. Je to ten ostrý horský hřbet, který tvoří východní stranu údolí Romsdalen. Turistická stezka by vás po dalších třech, čtyřech kilometrech dovedla na vrchol Mjølvafjellet (1216m), odkud hřeben pokračuje dál přes Romsdalshornet (1550m) až k vrcholu Kalskråtinden (1798m). Ten leží jen asi tři kilometry na východ od vrcholu Breidtind (1797m), od kterého ho ale dělí právě údolí Romsdalen, jehož dno tu leží o více než 1750 metrů níže. Pro srovnání, od vyhlídky u krkonošského Pančavského vodopádu na dno Labského dolu to je 280 metrů.

My náš výšlap ukončili na vrcholu Høgaksla (981m), který nabízí současně krásné výhledy nahoru na pokračující hřeben, na fjord Romsdalsfjorden a do údolí Romsdalen a Isterdalen. To druhé zmiňované turisté znají díky horské silničce Trollstigen. Výšlap to byl zkrátka pěkný a výraz „Vyhlídka nad městem“ se stal součástí rodinného folkloru.

Cesta z Dombåsu do Åndalsnes učaruje. Doprava tu je na norské poměry sice poměrně rušná a potkáte tu i hodně kamionů, ale okolí vám to vynahradí. Převážnou část cesty pojedete údolím Romsdalen, kde silnice kopíruje tyrkysově zbarvenou divokou řeku Rauma. Ta, stejně jako silnice, na necelých šedesáti kilometrech na cestě k moři ztratí více než šest set výškových metrů. Není tu proto nouze o peřeje a vodopády. Úzké údolí po obou stranách navíc lemují strmé skalnaté srázy, které stoupají až o sedmnáctset výškových metrů nahoru. Údolí přitom není místy ani kilometr široké. Kromě silnice a řeky se tu do údolí vešla i železnice s mnoha zajímavými mosty, takže je tu opravdu pořád co obdivovat. Při silnici je celá řada odpočívadel, ze kterých si můžete výhledů i drobných výletů užít. Jedno z odpočívadel je přímo pod stěnou Trollveggen, která je nejvyšší vertikální skalní stěnou Evropy.

Historickou zajímavostí je, že široké údolí, kterým pojedete hned za Dombåsem, než vjedete do Romsdalenu, kdysi pokrývalo mělké jezero Lesja. Vysoušecí práce započaté v roce 1860 ho však nahradili tisíci hektary kvalitní zemědělské půdy. Ta je tady v horách vzácná.