Kdysi jsem pracoval ve firmě produkující kompresní zdravotní punčochy. Punčochy se pletly podle přesných norem na švýcarských strojích a procházely náročnou atestací v pedantském německém institutu. Volili jsme pro ně nejlepší materiály a úzkostlivě hlídali kvalitu. Víte, co však nakonec bylo nejdůležitější pro výsledný efekt? Aby se člověk hýbal, abych chodil. Sebelepší punčocha může jen podpořit tzv. efekt svalové pumpy, nemůže jej nahradit, dozvěděl jsem se.
Později jsem měl já sám problémy s ledvinami. Mnoho jednoznačných rad jsem od lékařů nedostal. Dvě však ano. Pijte a více se hýbejte, choďte. A na pokyn „Choďte!“ jsem od té doby ve svém okolí narazil ještě mnohokrát. Artritida? Choďte. Vysoké krevní tuky? Choďte. Stres? Choďte. Problémy s váhou? Choďte. Malému se nechce ven? Choďte. Naše tělo bylo stvořeno velmi důmyslně. Ale ke své správné funkci potřebuje pohyb. Potřebuje chůzi. Při našem sedavém způsobu života trpí. Doporučení lékařů proto zní, udělejte alespoň deset tisíc kroků denně.
Co s tím vším má společného vlak? Koupil jsem si jednoduchý, ale přesný, krokoměr a jal se zkoumat, jak na tom s tou chůzí jsem. A divil jsem se. Za prvé jsem si uvědomil, že při délce svého kroku musím denně ujít alespoň 8,9 kilometru. Za druhé jsem zjistil, že po kanceláři to prostě nenaběhám. I když „jsem přeci celý den v pohybu“. Pokud se ráno dovezu autem do práce, odpoledne zase domů a navečer si pohraju s dětmi na zahradě, tak večer na krokoměru svítí něco přes tisíc kroků. Tisíc. Desetina doporučené denní dávky.
Pokud jedu vlakem, musím zákonitě ráno na zastávku. Musím ze zastávky do práce. Musím z práce na zastávku. A pak ze zastávky domů. A většinou ještě cestou vyzvednu kluky. Na těch vysněných deset tisíc kroků denně se ani tak nedostanu. Ale na krokoměru večer pravidelně svítí číslice vyšší než sedm tisíc. Sedm tisíc kroků pro zdraví. A to už tak špatné není. Cestou ze školky domů se navíc s kluky stihneme zastavit na prolézačkách, koupit zmrzlinu, zkontrolovat „naše“ mraveniště, kouknout z mostu na pstruhy, podívat se, jak rostou pulci v rybníčku, poznávat květiny, obdivovat brouky, sbírat kamínky,… Zkrátka jít, dýchat, užívat si sluníčka a povídat si. Takový rozdíl umí udělat vlak.
Fakta a užitečné zdroje:
Chodci sobě. Statí o tom, proč je chůze prospěšná zdraví, naleznete na internetu spousty. Mne se líbila tato. Je v češtině, srozumitelná, ale ne hloupá. A nesnaží se něco prodávat. Nebo jsem si toho alespoň nevšiml.
http://www.chodcisobe.cz/o-chuzi/proc-chodit
Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.