Slyšeli jste o sluneční elektrárně pracující v noci? Není to vtip ani podvod. Solární energetika prochází bouřlivým vývojem, zbavuje se svých dětských nemocí a přichází s novými technologiemi, které boří stará omezení.
Golf je pro našince stále tajemným sportem. Vzorně udržovaná hřiště, záludně rozmístěné jamky, pedantsky zastřižené greeny, uhrabané písky bunkrů. A uprostřed toho hráči koncentrující se na každý svůj odpal a volící tu správnou hůl. Dnes trochu nahlédneme do jejich kuchyně. Přesněji řečeno, zajímat nás budou golfové míčky a hole.
V pátek 21. října vynesla ruská raketa Sojuz ze základny Kourou ve Francouzské Guayaně na oběžnou dráhu dva satelity Galileo. Během následujících tří let se k nim přidá dalších šestnáct družic, které umožní zahájit provoz nového evropského satelitního navigačního systému. S nákladným projektem financovaným převážně Evropskou komisí jsou spojena značná očekávání.
Psal se rok 2004 a ve čtvrtfinále US Open proti sobě nastoupily Serena Williams a Jennifer Capriati. Miliony diváků po celém světě se těšily na špičkový tenis. Zásadní chyby rozhodčích však z utkání učinily ostudu celého turnaje. Hlavní rozhodčí byla odvolána a mezinárodní ostuda pomohla otevřít dveře na tenisové kurty „Jestřábímu oku“.
Žijeme ve světě náhražek. Doba je už taková. V chladicím pultu ve Vašem oblíbeném obchodě najdete výrobek, který o smetaně nikdy neslyšel. Přesto nese označení „máslo“. Mezi uzeninami jsou ukryty „párky“, které neochutnaly maso. Z regálů lákají „čokolády“ ze ztuženého rostlinného tuku. V zásadě nemám nic proti takovým inovacím. Řada lidí je uvítá a je skvělé, že se jejich autoři pouštějí na pole neprobádaného. Mrzí mne však, že si za svými díly nestojí. Že hrdě nevykřičí: „To není obyčejný párek! Toto je nový kožo-kopyto-sojo-mls!“
Místy se mi to líbilo a mám z toho i zážitky. Ale Shakespeare to nebyl.
V pátek jsme se ženou zašli na „Krále Leara“ do Národního divadla. Známá jména a skvělé herecké výkony byly doplněny osvědčeným modernizační klíčem. Neotřelá scéna – tentokráte plavecký bazén, rajcovní oblečky, kožené postroje, správná dávka plné nahoty, trochu obscénnosti, impozantní práce se světly a sem tam nějaké to hrubší slovo. Do toho režisér Jan Nebeský přimíchal pěvecké vstupy, gagy, trochu nočního kabaretu, opery i rapu. A tak trochu rozpačité ukončení ve stylu televizních zábavných šou. Měl jsem pocit, že původní předloha byla režisérovi místy poněkud těsná.
Co na to publikum? Pár sedadel v našem sektoru se uvolnilo již po přestávce, bezprostřední reakce zněly spíše rozpačitě. Podstatu vystihl uhlazený komentář jedné starší elegantní dámy: „Kdyby to neměl být Shakespeare, tak by to bylo dobré. Místy se mi to líbilo a mám z toho i zážitky. Ale Shakespeare to nebyl.“ Právě v tom je ten háček. Představení se schovává za etalonem „William Shakespeare: Král Lear“ a je to vlastně škoda. Na titul „Jan Nebeský: Odkaz krále Leara“ by se třeba neprodalo tolik vstupenek a asi by je koupili jiní lidé. Publikum by však přicházelo otevřenější a ochotnější naslouchat. Obávám se, že v pátek řada diváků odcházela s pocitem, že viděli jenom náhražku.
Moderní řídící a zabezpečovací technologie o polovinu zvyšují využitelnou kapacitu železničních tratí. Při provozu navíc uspoří až třetinu využívané energie, pečlivě dodržují jízdní řády, zlepšují komfort cestování a zvyšují bezpečnost. Řídí spolehlivěji než lidé a jsou nadějí, že si železnice udrží konkurenceschopnost i v tomto století.
Přesně víme, kolik nás stojí cesta autobusem, vlakem nebo letadlem. Náklady na jízdu vlastním vozem nám však zpravidla zůstávají skryty. Samotný výpočet není nikterak složitý. Náročný je však sběr dat. V uplynulých 45 měsících jsem pečlivě zaznamenával každou korunu, kterou náš rodinný vůz spolknul. Výsledek překvapil.
Rentgenové záření je pro lékařské účely využíváno již více než sto let. Přestože jsou v některých oborech rentgeny postupně nahrazovány sofistikovanějšími zobrazovacími přístroji, nadále hrají nezastupitelnou úlohu v širokém spektru vyšetření. Poslední vývoj v oblasti mobilních rentgenových přístrojů ukazuje, kam kráčí současná zdravotnická technika.
Osmadvacet kilometrů kolejí, tři stovky zaměstnanců, osm pseudosatelitů systému Galileo a důmyslné technické zázemí. K tomu kolejová vozidla, která po svém schválení vyrazí na tratě v různých částech světa. To je každodenní realita v Testovacím a validačním středisku Wegberg-Wildenrath.
Ticho prý léčí. Miliony lidí se však každým dnem noří do čím dál většího ticha nedobrovolně. Jejich sluchová vada začala banální neschopností rozlišit některé tóny. V rozvinutém stádiu jim však prakticky znemožňuje komunikovat s okolím a stěžuje každodenní orientaci. Ticho těmto lidem přináší zhoršené společenské uplatnění, samotu a psychické problémy. Pomoci jim mohou sluchadla.
Svět kolem nás je stále hlučnější. Narůstá intenzita dopravy, v zaměstnání hlučí stroje a životem nás doprovází reprodukovaná hudba. Náš sluch je nucen přijímat více podnětů. Díky tomu však slyšíme hůře a hůře. Studie britského Institute of Hearing Research předpokládá, že do roku 2015 dojde ke zhoršení sluchu u 700 milionů lidí. O deset let později může být postiženo o dalších 200 milionů osob více. Problémy se sluchem bude řešit každý devátý z nás.
V roce 2025 bude problémy se sluchem řešit každý devátý z nás.
Pod tímto trendem však není podepsán pouze hluk. Svůj podíl na něm mají i různé nemoci, nevhodná výživa a hlavně prodlužování délky našeho života. Sluchovou vadou dnes trpí čtvrtina osob starších 65 let. U lidí o deset let starších je to již polovina. A u seniorů nad 85 let jsou postiženy celé čtyři pětiny populace.
Mnohé vady sluchu jsou bohužel nevyléčitelné. Následky však mírnit dokážeme. Na pomoc přichází technika, v tomto případě sluchadla. Jejich výsledky nejsou vůbec špatné. Podle americké studie devadesát procent uživatelů potvrdilo, že sluchadla zlepšila kvalitu jejich života. Přesto zatím nepomáhají všude, kde by mohla. Na vině je pozvolný náběh nemoci a bohužel i předsudky. Stále ještě máme zažitý obraz dědy s nevzhlednou plastovou boulí za boltcem, který se zoufale snaží zbavit nesnesitelného kvílení v uchu. Výsledkem je, že z patnácti milionů nedoslýchavých Němců používá naslouchadlo pouhá čtvrtina.
Skrytý našeptávač
Jak vlastně sluchadla vypadají? Tradiční kapesní provedení, u kterého se jednotka nosila v náprsní kapsičce nebo zavěšená na klipu, se již až na výjimky nepoužívá. Dnes se nejčastěji setkáte se závěsným sluchadlem. To má tvar malého rohlíčku zakončeného trubičkou v podobě háku, pomocí kterého se pomůcka uchytí za ušní boltec. Drobné pouzdro je pro běžného pozorovatele téměř nepostřehnutelné. Na sluchadlo se nasazuje ušní tvarovka, která vede zesílený zvuk do ucha a pomáhá zařízení fixovat.
Tradiční kapesní provedení, u kterého se jednotka nosila v náprsní kapsičce nebo zavěšená na klipu, se již až na výjimky nepoužívá.
Stále častěji se využívají také sluchadla nitroušní, která se vkládají přímo do ucha. Existují tři provedení. Sluchadlo boltcové, neboli konchální, vyplňuje zvukovod a přilehlou část boltce. Sluchadlo zvukovodové se vkládá do zvukovodu, odkud vyčnívá jen jeho malá část s ovládacími prvky. Ještě hlouběji se zavádí sluchadlo kanálové, které po aplikaci prozradí jen kraťoučká šňůrka sloužící k jeho vytažení.
I technicky udělala sluchadla veliký pokrok. Podepsán je pod ním ze značné části Siemens. V roce 1997 nabídl dva mikrofony, které zlepšují směrové vnímání zvuku. O sedm let později přišel s bezdrátovou synchronizací mezi sluchadly a později uvedl i 3D skener, který usnadňuje individualizaci citlivých částí sluchadla. V posledních letech pak přidal ještě tři převratné technologie – SpeechFocus, FeedbackStopper a SoundLearning.
Tři rádcové
Sluchadlo musí umět i ve hlučném prostředí zdůraznit řeč. K tomu je důležitý směrový mikrofon. Tradiční technologie upřednostňují zvuky přicházející zepředu a potlačují zvuky ostatní. To ovšem není vždy ideální. SpeechFocus umí rozpoznat mluvené slovo a zvýraznit jej, ať jde odkudkoliv. Algoritmus vychází z faktu, že typická řeč osciluje čtyřikrát za vteřinu. Stačí proto hledat správnou frekvenci.
Druhým problémem je efekt zpětné vazby. Ten hrozí, je-li mikrofon umístěn příliš blízko reproduktoru. Vznik onoho nesnesitelného kvílení známého z koncertů je otázkou zlomku vteřiny. Sluchadla s ním umí bojovat. Porovnávají signál jdoucí z mikrofonu s tím, který byl vyslán do reproduktoru. V případě nebezpečí bleskově vygenerují signál s opačnou fází. Tím ale bohužel zmizí i některé přirozené zvuky. Například na flétnový koncert se sluchadlem nechoďte. Technologie FeedbackStopper proto přidává do audio signálu neslyšitelnou, ale detekovatelnou fázovou modulaci. Teprve pokud ji sluchadlo zaznamená ve vstupu, učiní odpovídající opatření. Bez zbytečných přehmatů.
Posledním oříškem je otázka hlasitosti. První nastavení provádí specialista při předávání sluchadla. Po několika týdnech používání jej pak zpřesňuje a hledá správnou rovnováhu. Zabere to dost času a po pacientovi to vyžaduje přesné formulování pocitů, které měl v různých situacích v uplynulých týdnech. Technologie SoundLearning tento proces odbourává. Umožňuje uživateli upravovat si hlasitost a vyvážení tónu samostatně. Přímo v okamžiku, kdy poslech není ideální. Sluchadlo se podle těchto zásahů učí a poznává svého uživatele. Již po několika týdnech díky tomu dokáže samo průběžně přizpůsobovat své nastavení aktuální situaci. Nová verze software dokonce rozeznává různé scénáře. Sluchadlo si díky tomu pamatuje specifické potřeby během hovoru, v divadle nebo třeba na koncertě.
Článek vznikl pro jarní číslo časopisu Visions (Visions 01/2011, http://www.siemens.cz/visions/). V případě zájmu o použití textu prosím kontaktujte pražské Tiskové centrum koncernu Siemens.