Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.
První polovinu roku mám již za sebou. Jak si aktuálně stojím? Letos jsem již nacestoval třináct tisíc kilometrů. Mým dominantním dopravním prostředkem na nich byl vlak. Postaral se o téměř čtyřiasedmdesát procent ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety a v červnu mne odvezl i na dovolenou k Jadranu.
Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Již jsem překročil letošní hranici milionu a čtvrt našlapaných kroků a pokračuji dále. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi již nepříjemně lepí na paty. V létě mne asi předběhne.
Na místě třetím je automobil. Jen jednou jsem v něm letos seděl sám. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. V tabulce autu patří necelých devět procent.
S odstupem sto třiceti kilometrů poté následuje autobus (7,7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1,1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale zatím se mi v této oblasti nějak nedaří.
Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,7 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Takže teď jen vydržet. Nezkusíte to někdo se mnou?
