Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.
Tři čtvrtě roku mám za sebou a nadešel tedy opět čas podívat se, jak svému předsevzetí dostávám. Původně jsem očekával, že letní prázdniny se statistikou zamíchají. Přeci jen, bude více cestování, auto přijde ke slovu. Zase tak moc nepřišlo a léto opět dokázalo, že i na dovolenou se dá jet vlakem. I s dětmi. I s koly.
V úhrnu jsem letos nacestoval již 20 149 kilometrů. Dominantním dopravním prostředkem je stále vlak. Postaral se o rovné tři čtvrtiny ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety, v červnu mne a kluky odvezl na dovolenou k Jadranu a v červenci s ním celá rodina se dvěma koly odjela z Jizerských hor na týden na Moravu. Auto neplánovaně skončilo v servisu, vlak nás podržel.
Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Tento týden překonám letošní hranici dvou milionů kroků. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi nepříjemně lepí na paty.
Na místě třetím je automobil. Jen dvakrát jsem v něm letos seděl sám. V obou případech jsem někam převážel vůz. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. Nevyhnul jsem se ale jedné (jednosměrné) cestě na Moravu. V tabulce tak autu patří osm procent a stále se nepříjemně „lepí“ na chůzi.
S odstupem necelých tří set kilometrů poté následuje autobus (7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale dnes je již zcela jasné, že tady už k žádným zázrakům nedojde.
Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,4 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Také jsem letos ještě necestoval letadlem (vloni 23 letů). Takže teď jen vydržet poslední čtvrtletí. Tak co, nezkusíte to někdo se mnou?
Už jste slyšeli, že jsem našel jsem 44 důvodů, proč jezdit vlakem?
2 reakce na „Pětina po devíti měsících“
Dobrý den Pavle,
Začal jsem odebírat novinky z Vašeho webu těsně poté, co na internetu vyšel článek o cestě do Chorvatska vlakem. Velmi nás zaujal, protože jsme řešili, jak dostat babičku a dědu s vnučkou do Chorvatska, aniž by museli jet autem (náročná a nákladná cesta) nebo se mačkat v autobuse. Vlak nás popravdě ani nenapadl. Po přečtení Vašeho článku jsme se všichni úplně rozzářili. Nakonec jsem konstatoval, že pokud nepojede babička s dědou, pojedu klidně s malou sám.
Po přečtení všech ostatních dílů seriálu o vlacích, jsem se na naše dvě rodinná auta začal dívat skrz prsty. Jednomu je 20, druhému 16 let. To starší půjde letos z domu a nahradí jej novější kus. Porovnáním mého dojíždění s Vaším mi vyšlo, že by nám mělo stačit jedno auto. Mám to na autobus 10 min pěšky a 15 min do města a pak dalších 10 min pěšky. Vlak bych musel kombinovat s MHD a časově i finančně je to tedy nevýhodné. Nicméně díky Vašemu článku jsem se začal opět zamýšlet nad dopravou do práce, která svou pravidelností ujídá největší koláč z celkových cest.
Doufám, že se mi podaří přestat lenivě jezdit autem a začít využívat autobus.
Dobrý den, Petře,
velice Vám děkuji za milý komentář. Jsem nesmírně rád, že Vám mé články byly inspirací a doufám, že si Vaše výprava užila cestu podobně jako my.
Ve Vašem rozhodnutí změnit způsob dojíždění do práce Vám držím palce. A vlastně Vám ty začátky i trochu závidím. Mne před lety vytáhla z auta náhoda – jeden den jsem neměl auto k dispozici. Jak Alenka v Říši Divů jsem zjišťoval, že mi jede každých 40 minut do Jablonce vlak. Že je čistý a pohodlný. Že vyjde na rozumné peníze. Vzpomenul jsem si, jak je příjemné udělat si ráno procházku na zastávku. A že je vlastně fajn jet s dalšími lidmi. Našel jsem nový čas na čtení, později i na psaní. Kochal jsem se krajinou – Jizerky bývají po ránu úžasné. Do auta díky tomu všemu (a mnohému dlašímu) dnes sedám už skoro s nechutí a čím dál tím méně. Autobus Vám spoustu z toho přinese také. Věřím, že to bude fajn.
Přeji hezký víkend a budu moc rád, když se ozvete, jak to s Vaším „projektem“ dopadlo.
Pavel Z.