Možná to také znáte. Budík skáče vztekle po nočním stolku v době, kdy vstávání je tím posledním, po čem byste toužili. Ještě minutku. Dvě. Tím se nic nezkazí. Následuje ranní očista. Ve sprše je tak příjemně teploučko, venku zima. Ještě minutku. Dvě. Tím se nic nezkazí. Snídaně. Přeci se nic nestane, když si ten článek dočtete. Auto počká. Nakonec konečně sedáte do vozu a vydáváte se do práce. Už trochu v kalupu. Protože ráno se tak nějak vypařilo a na devátou tam prostě musíte být. Promiň, šéfe. Trochu jsem zaspal.
Je podvečer a vy ještě sedíte v práci. Musíte dohnat ten ranní pozvolný rozjezd. Ještě jeden mail. A ještě tento. A ještě jednu kávu. Zasloužím si ji. Při ní se jenom rychle juknu na „fejzbůček“. A pak ještě dodělám tohle. To bude minutka. Auto přeci počká. Domů se dostáváte večer. Den je pryč. Jeho značnou část jste strávili blbostmi.
Vlak má pevný jízdní řád. Nečeká a nesmlouvá s vámi o minutky. Nezná „ještě“, nezná „jenom“. Minutka navíc v posteli? Nebo ve sprše? Tak to pojedeš až dalším vlakem. Dobře, už běžím. Dočíst článek? Vezmi si ho do vlaku. Dobře, už běžím. Do práce díky tomu dorazíte vlakem dříve, než když jedete autem.
A odpoledne? Žádný „fejzbůček“, žádná kávička. Dobře si naplánuj, co chceš dnes stihnout, co je to důležité. A těm všem „ještě“ a „jenom“ kolem dej pouze takový prostor, jaký si zaslouží. Protože v jasně daný čas musíš odejít na vlak. Jinak to nebude „minutka“, ale dalších tři čtvrtě hodiny. Je to neoblomný princip, který jednoznačně zvyšuje efektivitu. Práci odvedete, možná i více. Strávíte méně času blbostmi, více věcmi skutečně užitečnými a doma budete dříve.
Určitý pevný rámec ve světě nesčetných možností zkrátka někdy není úplně na škodu.
Fakta a užitečné zdroje:
Autor kávu vůbec nepije. Kávička je v jeho případě pouhou literární fikcí. To, že vlakem do práce vždy dorazí dříve, než když náhodou jede autem, je ale fakt.
Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.
2 reakce na „Důvod 7: Vlak dá dojíždění pevný rámec“
Zdravím Vás a naprosto souhlasím s tímto bodem. Protože tento pevný řád se pak jednoznačně přenáší i do dalšího života. Jelikož pocházím z malého města, odkud jsme museli na střední školu dojíždět (vlakem), neexistovalo vstát o pět minut později, než zvonil budík. Neexistovalo odejít z domu později, než bylo potřeba k dojití na zastávku. Mělo to i své neduhy, zkrátka jsme museli vstát o hodinu dřív, než „měšťáci“. Jenže tito měšťáci pak v některých případech ani nejsou schopni si reálně plánovat, a to i při přesunování skrze to město, kde celý život pobývali. Není divu – tramvaj jede co pět minut, pojedu další, navazující spoj taky, to počká… Pak lidé, kteří to mají v podstatě blízko přijedou později na místo než lidé, kteří bydlí 20km od města. Je to zkrátka vtipné a jsem moc ráda, že jsem prošla touto „školou“, jelikož bydlení na periferii a mimo město mi pak nečiní žádný problém, a to bez auta. Pevný řád pak také souvisí a podporuje další Váš bod – jste totiž narozdíl od nervních řidičů v klidu!! 🙂 Šťastnou cestu všem!
Dobrý den, Terezo,
velice Vám děkuji za komentář…
Noooo, je pravda, že nejčastěji jsem do školy chodil pozdě, když jsem bydlel na Chodově sto metrů od školy na koleji a chodil pěšky. 🙂
Přeji krásný víkend a příjemné cestování.
Pavel