Samozřejmě to neplatí pro každého. Pokud je vaším úkolem třeba obrábění hřídele pro plynovou turbínu, tak do vlaku si ji opravdu nevezmete. Řadě jiných profesí ale cestování po železnici poskytuje velmi slušné podmínky pro práci. A to může v mnoha případech výrazně zamíchat kartami při rozhodování o tom, jaký dopravní prostředek zvolit pro služební cestu.
Málokdo stráví na cestách tolik času jako obchodníci. Pokud vynecháme strojvedoucí, vlakvedoucí, průvodčí, piloty, letušky, profesionální řidiče, astronauty a obdobné profese, budou obchodníci někde na pomyslné špičce žebříčku. Nebo hodně blízko ní. Služební cesty jsou u nich běžnou rutinní záležitostí. Před pár měsíci připadla jedna taková cesta na mne a kolegyni. Cílem byl Český Těšín a my tam chtěli zajet „na otočku“. Jednání naplánované na třináctou hodinu to plně umožňovalo a pro dopravu na místo a zpět se nabízely dokonce dvě varianty.
Mohl jsem ráno dojet do Jablonce nad Nisou na firmu, tam bychom před osmou sedli do auta a absolvovali v něm cestu na východ odhadnutou Googlem na čtyři hodiny a dvacet minut. Nebo jsme mohli jet vlakem. Místo na firmě se sejdeme v sedm v Železném Brodu na nádraží a podnikneme pět hodin a pětatřicet minut dlouhou cestu po železnici. Přes dřívější vstávání jsme zvolili vlak. Proč?
Protože během cesty do Těšína jsme zvládli dokončit překlad prezentace do češtiny, vše jsme si společně projeli a domluvili se na postupu. Probrali jsme si historii zákazníka, připravili se na jednání a navrch ještě zvládli vyřídit dopolední příděl mailů. Express Landek nám poskytl solidní pracovní stůl, kultivované prostředí, občerstvení s roznáškou a světe div se – až nečekaně dobře fungující WiFi připojení. Ke stejnému stolu jsme odpoledne nastoupili na zpáteční cestu. Sepsali jsme zápis z jednání, připravili vyúčtování, vyřídili odpolední korespondenci a splnili pár dalších úkolů, na které předešlý den v kanceláři nezbyl čas.
Vlak byl na každé cestě o hodinu a čtvrt pomalejší než auto. Současně nám ale na každé cestě umožnil plnohodnotně se věnovat práci minimálně ty tři hodiny strávené v Landeku. Ušetřili jsme odpoledne předcházejícího dne, které bychom jinak věnovali přípravě na jednání. A ušetřili jsme také dopoledne následujícího dne, které bychom jinak věnovali zápisům a likvidaci přeplněné mailové schránky. Jet vlakem prostě stálo za to a obdobně dopadlo mé rozhodování na řadě další cest. Ať to byl Bohumín, Brno, Olomouc, Bratislava nebo Hannover, tak i když byl vlak třeba i o čtvrtinu jízdní doby pomalejší, pořád se mi časově vyplatil.
Mám kamarádku, jejíž vysoká manažerská pozice vyžadovala trávit každý týden jeden den na centrále společnosti ve Vídni. Pravidelně proto v Praze usedala na svůj ranní Railjet, aby se večerním spojem zase vracela zpět. Auto by všechen ten čas strávený na cestách prostě zabilo a jí by asi hodně chyběl. Letadlo na takto krátké trase také nebylo žádným řešením. Vlak byl zkrátka nejlepší volbou. Pokud se někdy rozhlédnete po spolucestujících, hlavně ve vlacích vyšších kategorií, zjistíte, že takové uvažování není nikterak výjimečné. Lidí, kteří jedou někam za prací a cestou klobou do svých notebooků nebo se prohrabávají papíry, tam naleznete dost.
Ale dost o práci. Přeji vám hezký víkend a pro příště pro vás mám zase jeden poetičtější důvod.
PS: V zimě jsem cestou do Brna pomáhal spolucestujícímu sušit papíry, do kterých si nešikovně zvrhnul vodu… Týkaly se jakési turbíny.
Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.
