V té vteřině, kdy můj nepoužitý volební lístek padal do koše u vstupu do volební místnosti, jsem to najednou prostě věděl. Tyto volby pro nás nedopadnou dobře a má dlouho hýčkaná naděje, že budeme mít po letech zase prezidenta, kterého bych si mohl vážit, mít ho rád a dávat ho za příklad svým klukům, je na dalších pět let ztracena. Přemohl mne pocit bezmoci a přiznám se, že jsem později doma uronil slzu. Opět se u nás věci moc nezmění. Pokud ano, tak spíše k horšímu.
Předtucha se dnes naplnila. Přesto je můj pohled s odstupem jednoho dne o mnoho pozitivnější. Nadále jsem přesvědčen, že pod prezidentskou standartou by měl pracovat člověk slušný, čestný, důvěryhodný, schopný spojovat a motivovat, jít ostatním tak trochu příkladem a schopný říkat i bolestivé pravdy. To se nám tentokrát bohužel moc nepovedlo. Co mne naopak naplňuje velkou nadějí a optimismem je nadšení a energie, kterou do kampaně vložili podporovatelé Karla Schwarzenberga. Dlouho jsem necítil takový masový zájem o věci veřejné, ochotu dobrovolně se na něčem podílet a táhnout za jeden provaz. A to vše v pozitivní atmosféře hodné prezidentských voleb v zemi v srdci Evropy.
Z tohoto pohledu může nakonec těch 45 procent hlasů pro Schwarzenberga znamenat pro tuto zemi mnohem více, než Zemanova většina vydatně posílená hlasy lidí vystrašených falešnými hrozbami ztráty domova, nedostupných léků a propagandou inzerátů placených bývalými estébáky. Pokud pozitivní energie a nadšení, které „Karel“ vybudil a sjednotil, nevyhasne, může sehrát zásadní úlohu v příštích parlamentních volbách. Pak by opravdu mohla přijít změna a věci by se opravdu mohly začít hýbat k lepšímu – na pravici i levici. Potom by slušná kampaň pana Schwarzenberga mohla mít pro tuto zem větší přínos, než celé pětileté prezidentování pana Zemana.
Pavel Záleský nejml.
„Pravdoláskař“ a podporovatel Karla Schwarzenberga
1 komentář u „Glosa: O významu umění prohrát slušně“
V prvním kole jsem se rozhodl dát hlasu Karlu Schwarzenbergovi po jistém váhání, ve druhém kole již byla volba jasná. Postupem času jsem měl z této své volby stále lepší pocit. potěšilo mě například, že ve svém životopise zveřejnil milým způsobem fakta, která mu v ČR nemusela pomoci (jako že vyrůstal v péči domácích učetelů na zámku nebo že je oddaný katolík). V průběhu kampaně odpovídal na otázky a bojoval v duchu fair play.
Ovšem s souběžně s tímto dobrým pocitem u mě narůstal i špatný pocit z pana Zemana a ze stylu jeho kampaně. Navštívil jsem tedy volební stránky pana Zemana, abych se dozvěděl něco pozitivního.
Bohužel to bylo opět zklamání. Mezi důvody, proč jej volit např. uvádí, že je respektovaným ekonomem. Touto optikou jsem také respektovaným ekonomem. Stejně jako Zeman nepřednáším na žádné VŠ, nepublikuji v odborných ekonomických časopisech a nezaměstnává mě žádná ekonomická vědecká instituce. A stejně jako Zeman jsem inženýr ekonomie, s tím jediným rozdílem, že on promoval v době nadvlády marxistické ekonomické teorie a já až po sametové revoluci.
Takže řečeno s Mr. Bonmotem: Je respektovaným ekonomem, přinejmenším sám sebe velmi respektuje jakožto ekonoma.