Osmadvacet kilometrů kolejí, tři stovky zaměstnanců, osm pseudosatelitů systému Galileo a důmyslné technické zázemí. K tomu kolejová vozidla, která po svém schválení vyrazí na tratě v různých částech světa. To je každodenní realita v Testovacím a validačním středisku Wegberg-Wildenrath.
Do roku 1992 se na pětačtyřiceti hektarech luk a lesů u obce Wildenrath v Severním Porýní – Vestfálsku rozprostírala letecká základna britské RAF. Po sjednocení Německa a odchodu zahraničních vojsk zvuky startujících strojů utichly a letiště osiřelo. Čtyři roky plánování a stavebních prací spojené s investicemi ve výši 105 milionů eur jej však proměnily na největší a nejmodernější testovací a schvalovací zařízení pro kolejová vozidla na světě. Provozováno je společností Siemens, ale díky své nezávislosti slouží i ostatním světovým výrobcům a jeho výsledky jsou mezinárodně uznávány. Proto se zde potkávají tramvaje, soupravy metra, lokomotivy a regionální, příměstské i vysokorychlostní jednotky určené pro tratě prakticky celého světa.
Zvuky startujících strojů utichly. Čtyři roky plánování a stavebních prací spojené s investicemi ve výši 105 milionů eur proměnily opuštěné letiště na největší testovací a schvalovací zařízení pro kolejová vozidla na světě.
Středisko je jim k dispozici bez přestávky po celý rok. Ve dne i v noci. Testování zpravidla začíná ve dvou dlouhých halách a dílnách, kde probíhá příprava vozidel. Zdejší vybavení umožňuje provést přímo na místě nejrůznější modifikace. Problémem není rychlá výměna různých komponent, třeba celých podvozků. Odtud vozidla putují na statické testy. Během nich se ověřuje například bezpečnost elektrických systémů nebo chování v náklonu. Robustní lavice umožňují simulovat naklánění celé soupravy nebo naklánění a natáčení jednotlivých podvozků. Vozidla se zde také váží, jsou ostřikována vodou pod vysokým tlakem, hlídají se průsaky provozních kapalin. To nejzajímavější, alespoň pro laika, však přichází venku.
Z Amsterdamu do Říma za devět minut
Středisko Wegberg-Wildenrath nabízí celkem osmadvacet kilometrů kolejí, které jsou rozděleny na dva okruhy a tři zkušební tratě. Na velkém oválu o délce 6,1 kilometru se prohánějí vlaky rychlostí až sto šedesát kilometrů v hodině. Okruh je rozdělen na dva samostatné napájecí úseky, které umožňují testovat každé tři minuty přechod mezi různými napájecími soustavami. Na výběr je stejnosměrný i střídavý proud o různých frekvencích a široká škála napětí. K dispozici je i napájecí kolej používaná na železnicích Velké Británie.
Přičteme-li k tomu možnost kombinovat různé zabezpečovací a signalizační systémy, získáme ideální prostředí pro simulaci reálných provozních podmínek při mezinárodním provozu. Smyšlenou cestu z Nizozemí do Itálie zde vlak zvládne za devět minut. Během testu může být vystavován i různým vnějším šokům. Připraveny jsou výpadky napájení, výkyvy v napětí nebo dokonce zkraty. S tím vším si musí vozidla umět poradit. Při všech testech je přitom detailně sledováno jejich chování. Součástí okruhu je například i padesát metrů dlouhý měřící oblouk, který umožňuje rozbor sil, kterými působí jednotlivá soukolí na kolejnice.
Na malém, kilometr a půl dlouhém, oválu se zpravidla testují tramvaje. K dispozici jim je standardní i metrový rozchod kolejnic. Tři specializované testovací tratě pak umožňují sledovat chování vozidel při brzdění, průjezdu zatáček o různých poloměrech, přejezdu gradientu nebo v prudkém stoupání a klesání. Za zdejší sklon 70 promile by se nemusela stydět ani ozubnicová dráha.
Pod dohledem hvězdáře
Úvahy o využití satelitních navigačních systémů na železnici nejsou ničím novým. O aplikacích sloužících pro přesné určení aktuální polohy vlaků na trati a na ně navazujících řídicích a zabezpečovacích systémem se hovoří řadu let. Stávající systém GPS je však pro podobné účely nevhodný. Neposkytuje dostatečnou přesnost, záruku nepřetržitého fungování, ani kontrolní mechanismy zajišťující integritu poskytované informace.
S nadějí je proto očekáván evropský systém Galileo. Jeho spuštění je plánováno na rok 2013. Ve středisku Wegberg-Wildenrath však testují jeho nasazení v železniční dopravě již dnes. Umožňuje to osm pseodosatelitů umístěných na třicetimetrových pylonech. Projekt vedený univerzitou v Aachenu je spolufinancován německou vládou. Jeho cílem je ověřit vhodnost nasazení Galilea, otestovat jeho spolehlivost například v zalesněných oblastech a vyvinout s předstihem potřebné aplikace. Ty zlepší bezpečnost, zautomatizují některé operace a zvýší kapacitu železničních koridorů. S přesnějším a spolehlivějším řízením bude možné zkrátit intervaly mezi jednotlivými vlaky.
Zkušební centrum Velim
Evropsky významný železniční zkušební okruh naleznete i u nás. Otevřen byl již v roce 1963 u středočeských obcí Velim a Cerhenice. Provozuje jej Výzkumný ústav železniční a nabízí dvě testovací tratě. Velký okruh je dlouhý 13,2 kilometru a umožňuje testování vozidel až do rychlosti 210 kilometrů v hodině. Limit pro vozidla s naklápěcí skříní je ještě o dvacet kilometrů v hodině vyšší. Malý čtyřkilometrový okruh zase skýtá čtyři různé poloměry oblouků. Zařízení je hojně využíváno řadou výrobců pro testování hnacích vozidel i vozů.
Článek vznikl pro letní číslo časopisu Visions (Visions 02/2011, http://www.siemens.cz/visions/). V případě zájmu o použití textu prosím kontaktujte pražské Tiskové centrum koncernu Siemens.
