Archiv štítku: dojíždění

Důvod 43: Na vlak se dobře zvyká

Kdysi jsem trávil dost času v autě. Značně netypicky jsem dojížděl z Prahy do zaměstnání na severu Čech. Podle toho, jestli cílem mé cesty byl ten který den Jablonec nebo Kamenický Šenov, jsem za volantem strávil denně dvě nebo skoro tři a půl hodiny času. Když jsem se konečně do Jizerských hor přestěhoval, v dojíždění autem jsem naprosto automaticky pokračoval. Otočit ráno klíčkem v zapalování a odfrčet do Jablonce byla samozřejmá ranní rutina. Vůbec mne nenapadlo řešit to jinak. Přeci spěchám, nemůžu se vázat na jízdní řády, Bůh ví, jak to jezdí, mám přeci auto…

Jednoho dne ale auto muselo zůstat v servisu a já nuceně vyrazil vlakem. A ono to bylo docela fajn. Bylo to poměrně pohodlné. Docela rychlé. Jezdilo to častěji, než jsem čekal. Bylo vlastně příjemné se ráno projít na zastávku a pak do práce. Výhled na hory byl také hezčí než z auta. Druhý den jsem se cestou zaposlouchal do hudby a třetí jsem si přinesl knihu. Měl jsem najednou hodinu času denně na čtení. A bylo to moc fajn.

Třetí den odpoledne bylo auto připraveno k vyzvednutí. Odvezl jsem ho ze servisu domů, zaparkoval na dvoře, a od té doby jsem již do Jablonce do práce – kromě pár výjimečných případů – autem nejel. Začalo mi připadat fajn, jezdit s lidmi. Občas prohodit pár slov s průvodčím. Někdy si zdřímnout. Spočítal jsem si, kolik peněz ročně ušetřím. A měl jsem dobrý pocit ze svého „čistého“ dojíždění.

Později jsem na tu naši zastávku vodil za ruku staršího synka a v krosně na zádech nosil toho mladšího. Bylo mu jen něco málo přes rok, když jsme začali jezdit do firemní školky. Jezdili jsme vlakem. Zvládali jsme to v létě i v zimě. Četbu nahradilo povídání, společné sledování krajiny nebo hry. Měli jsme čas na sebe a bylo to moc fajn. Jezdili jsme tak čtyři roky a auto nám rozhodně nechybělo.

 

Proč to celé píšu? Ať už je váš důvod, proč každý den otáčíte klíčkem v zapalování jakýkoliv, zkuste se podívat, jestli by to přeci jen nešlo veřejnou dopravou. Samozřejmě nejlépe vlakem. Zkuste ho týden opravdu využívat. Dejte mu šanci. Možná každý den „přijdete“ o pár minut času. Ale možná tím daleko více získáte.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlaste se k odběru pátečního výběru.

Důvod 7: Vlak dá dojíždění pevný rámec

Možná to také znáte. Budík skáče vztekle po nočním stolku v době, kdy vstávání je tím posledním, po čem byste toužili. Ještě minutku. Dvě. Tím se nic nezkazí. Následuje ranní očista. Ve sprše je tak příjemně teploučko, venku zima. Ještě minutku. Dvě. Tím se nic nezkazí. Snídaně. Přeci se nic nestane, když si ten článek dočtete. Auto počká. Nakonec konečně sedáte do vozu a vydáváte se do práce. Už trochu v kalupu. Protože ráno se tak nějak vypařilo a na devátou tam prostě musíte být. Promiň, šéfe. Trochu jsem zaspal.

Je podvečer a vy ještě sedíte v práci. Musíte dohnat ten ranní pozvolný rozjezd. Ještě jeden mail. A ještě tento. A ještě jednu kávu. Zasloužím si ji. Při ní se jenom rychle juknu na „fejzbůček“. A pak ještě dodělám tohle. To bude minutka. Auto přeci počká. Domů se dostáváte večer. Den je pryč. Jeho značnou část jste strávili blbostmi.

Vlak má pevný jízdní řád. Nečeká a nesmlouvá s vámi o minutky. Nezná „ještě“, nezná „jenom“. Minutka navíc v posteli? Nebo ve sprše? Tak to pojedeš až dalším vlakem. Dobře, už běžím. Dočíst článek? Vezmi si ho do vlaku. Dobře, už běžím. Do práce díky tomu dorazíte vlakem dříve, než když jedete autem.

A odpoledne? Žádný „fejzbůček“, žádná kávička. Dobře si naplánuj, co chceš dnes stihnout, co je to důležité. A těm všem „ještě“ a „jenom“ kolem dej pouze takový prostor, jaký si zaslouží. Protože v jasně daný čas musíš odejít na vlak. Jinak to nebude „minutka“, ale dalších tři čtvrtě hodiny. Je to neoblomný princip, který jednoznačně zvyšuje efektivitu. Práci odvedete, možná i více. Strávíte méně času blbostmi, více věcmi skutečně užitečnými a doma budete dříve.

Určitý pevný rámec ve světě nesčetných možností zkrátka někdy není úplně na škodu.

 

 

Fakta a užitečné zdroje:

Autor kávu vůbec nepije. Kávička je v jeho případě pouhou literární fikcí. To, že vlakem do práce vždy dorazí dříve, než když náhodou jede autem, je ale fakt.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.