Rubriky
Pětina

Pětina po roce

Celý loňský rok jsem pracoval na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem bylo, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřil jsem, že ve střední Evropě s propracovanou veřejnou dopravou to nemůže být problém. Ani pro člověka žijícího na venkově, který se živí jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky. Jak to celé dopadlo?

Rubriky
Pětina Proud

Pětina po devíti měsících

Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.

Pětina po devíti měsících
Kilometry absolvované za prvních devět měsíců roku 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi stále daří držet pod kontrolou.

 

Tři čtvrtě roku mám za sebou a nadešel tedy opět čas podívat se, jak svému předsevzetí dostávám. Původně jsem očekával, že letní prázdniny se statistikou zamíchají. Přeci jen, bude více cestování, auto přijde ke slovu. Zase tak moc nepřišlo a léto opět dokázalo, že i na dovolenou se dá jet vlakem. I s dětmi. I s koly.

V úhrnu jsem letos nacestoval již 20 149 kilometrů. Dominantním dopravním prostředkem je stále vlak. Postaral se o rovné tři čtvrtiny ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety, v červnu mne a kluky odvezl na dovolenou k Jadranu a v červenci s ním celá rodina se dvěma koly odjela z Jizerských hor na týden na Moravu. Auto neplánovaně skončilo v servisu, vlak nás podržel.

Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Tento týden překonám letošní hranici dvou milionů kroků. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi nepříjemně lepí na paty.

Na místě třetím je automobil. Jen dvakrát jsem v něm letos seděl sám. V obou případech jsem někam převážel vůz. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. Nevyhnul jsem se ale jedné (jednosměrné) cestě na Moravu. V tabulce tak autu patří osm procent a stále se nepříjemně „lepí“ na chůzi.

S odstupem necelých tří set kilometrů poté následuje autobus (7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale dnes je již zcela jasné, že tady už k žádným zázrakům nedojde.

 

Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,4 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Také jsem letos ještě necestoval letadlem (vloni 23 letů). Takže teď jen vydržet poslední čtvrtletí. Tak co, nezkusíte to někdo se mnou?

 

Už jste slyšeli, že jsem našel jsem 44 důvodů, proč jezdit vlakem?