Rubriky
Proud

Čím dříve movití Rusové pochopí

Titulní foto: Současné provizorní prostory oddělení pediatrie jedné z kyjevských nemocnic. Zdroj: bbc.co.uk

Zavřené hranice, obstavená zahraniční aktiva, padající rubl, karty bez plateb, iPhony bez služeb a nově zabezpečovačky bez alarmu… K čemu to všechno? Čím dříve movití Rusové pochopí, že se jim už nadále nevyplatí podporovat či tolerovat Putinův režim, tím dříve budou mít Ukrajina i Rusko šanci na lepší budoucnost.

Desetitisíce zabezpečovací zařízení Jablotron v Rusku proto už žádný majetek nestřeží. Zabezpečovačky se na pultech centrální ochrany jednoduše odmlčely a všichni majitelé dostali textovou zprávu vysvětlující co se děje a proč.
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/rusko-ukrajina-rusky-utok-na-ukrajinu-agrese-valka-jablotron-jablonec-nad-nisou_2203011723_bko


Může se to zdát jako banální maličkost. Ale z osobních dojmů nasbíraných během někdejších sklářských obchodních cest do Ruska musím říci, že vypnutá zabezpečovačka (jejíž vypnutí bylo navíc veřejně deklarováno) v luxusním bytě v Moskvě v době kdy prudce padá rubl, vyvolá u majitele minimálně značně nepříjemný pocit.

Vystoupit v Rusku proti režimu rozhodně znamená hodně opustit svou komfortní zónu a žádá si to zajisté odvahu. Bohužel přesně k tomu musíme ruskou veřejnost dotlačit. Co si v Kremlu nainstalovali si teď musí urychleně zastavit a odinstalovat. To za ně bohužel nikdo neudělá.

Co myslíte, může k tomu tlaku přispět také Vaše firma?

Rubriky
Proud

Nalijme si čistého vína

Titulní foto: Sídliště na východě Ukrajiny po odstřelování ruskými ozbrojenými sílami. Zdroj: bbc.co.uk

Nalijme si čistého vína. Nedá se čekat, že naše vláda, Evropská unie, NATO nebo OSN něco pro Ukrajinu udělají. Naši “lídři” (jsou to spíše takoví domovníci) zatím nemají dost odvahy ani na zavření SWIFTu*). Prý by pak nešlo posílat do Ruska peníze. Ano, nešlo. Ale přesně o tom ta sankce byla. Uzavření konzulátu v Karlových Varech Putina asi příliš nedojme.

Nás zase moc nedojímá, že problémy, kterým Ukrajina čelí, jsou dané jejich spojenectvím s námi. Kdyby poslušně střihali ouškama, třikrát denně se klaněli k Moskvě a občas uspořádali nějaké to vojenské cvičeníčko u hranic Unie, jak bratři v Bělorusku, nemají teď problém s Putinem.

Moc rádi zapomínáme. A tak bezpečnostní záruky, které Západ Ukrajině dal v devadesátých letech výměnou za jaderné odzbrojení, si v Kyjevě mohou tak leda nastříhat do kadibudky. To na Ukrajině ostatně dobře vědí už od Krymu. A bohužel to vědí i v Kremlu. Kdyby to nevěděli, neodstřelují teď Rusové ukrajinská sídliště.

Bohužel nejsme ani moc prozíraví. Takže nám nedochází, že na Ukrajině teď bojují nejen za sebe, ale i za to, zda příští hranice pro Vladimírovy provokace bude nebo nebude ležet kousek od Košic a Lublinu. Pokud i to se vám zdá daleko, tak vězte, že od slovensko-ukrajinských hranic do Aše je to asi 750 kilometrů, což je vzdálenost obsluhovaná raketami krátkého doletu. Leton Su-27 ji urazí přesně za 20 minut. Za tu dobu v Praze ani nestihnou vyvěsit obranné protestní vlaječky.

Co s tím naděláme? Skoro nic – a do voleb zase zapomeneme. Teď můžeme vyvěsit pár vlaječek, žlutá a modrá jsou konec konců šik, možná napsat svému poslanci a nebo poslat trochu peněz těm, kdo na Ukrajině pomáhat skutečně umí a chtějí. Udělejte, prosím, alespoň to.

Kde přispět? Ověřenou možností je například organizace Člověk v tísni.

*) K částečnému uzavření SWIFTu nakonec došlo. Umožnila to zásadní změna postoje několika států, včetně Německa. Nemám sebemenších pochyb, že se na obratu politiků do významné míry podílela úchvatná demostrace veřejného mínění. Díky Vám za ni.

Rubriky
O Zemi Proud

Pět zelených „gadgetů“

Nejsou nové, nejsou stylové, nejsou přelomové. Nedisponují umělou inteligencí, nepípají, ani nesvítí. Přesto má smysl, abyste si těchto pět věcí pořídili. Přinesou vám dobrý pocit a pomohou zmenšit „stopu“, kterou naše rozmařilé životy na tomto světě zanechávají.

 

Látkový kapesník

„U gentlemana se nepředpokládá, že by byl bez kapesníku, nebo měl u sebe jen papírové,” říká o látkových kapesnících odborník na etiketu Ladislav Špaček. Ty jsou oproti těm papírovým nejen stylovější, ale také skladnější, opakovaně použitelné a šetrnější k životnímu prostředí. Na výrobu jednoho kilogramu papírových kapesníčků jsou potřeba dva až tři kilogramy dřeva a až dva tisíce litrů vody. Kapesníčky se nerecyklují a většinu jich dovážíme ze zahraničí. Nosíky si tak často „pucujeme“ mohykány třeba z prastarých ruských lesů. To je trochu škoda, ne?

Víte, že svět ročně přichází o 18,7 milionů akrů lesa, tedy o ekvivalent plochy sedmadvaceti fotbalových hřišť každou minutu? V Amazonii jsme takto během posledních 50 let přišli o 17 % plochy lesa. Nejen, že si tak řežeme plíce světa. Odhady hovoří, že až 15 % všech emisí skleníkových plynů lze přičíst na vrub odlesňování.

 

 

Ručník

Přihoďte si v pondělí ráno do batůžku malý ručník a odneste si ho do práce. Ručník je nejen kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře, jak praví Douglas Adams, ale zbaví vás také závislosti na otravných papírových utěrkách. O nich platí téměř to samé, co o papírových kapesníčcích.

Víte, že dospělý strom dokáže vyprodukovat dostatek kyslíku pro zhruba padesát lidí? Nenechte si pokácet ten svůj.

 

Láhev na vodu

Léta sebou nosím běžnou „tuhou“ PET lahev od německé limonády, vloni jsem navíc od kolegů k narozeninám dostal skládací designovou krasavici. Ať je vám bližší kterákoliv varianta, pokud po sobě nechcete zanechávat spoušť lahví, lahviček a kelímků, a přitom to s pitným režimem na cestách, výletech, procházkách nebo při dojíždění do práce myslíte vážně, vhodnou stálou nádobu na vodu prostě potřebujete. Litr vody z kohoutku vás navíc i se stočným vyjde jen na sedm až jedenáct haléřů. No, nekupte to.

Že sbíráte víčka na nemocné děti? Tak na to zapomeňte. Při výkupní ceně okolo 8 Kč za kilogram jedním víčkem přispíváte zhruba dva haléře. Natočte si raději vodu z kohoutku a potřebným pošlete klidně celou „kačku“ – mnohonásobně vyděláte vy i oni.

 

Skládací taška

Skládací látková taška se vejde do každého batohu či kabelky a na váze zavazadla to nepoznáte. Když ji ale odpoledne cestou z práce rozložíte, pohodlně se do ní vejde chléb z pekařství, balíček sýra „na váhu“ z místní samoobsluhy nebo svazek mrkve z trhu. Všude budete moci hrdě odmítnout jednorázovou igelitku, nákup se vám lépe ponese a neskončí na chodníku. Pokud jste otevřené mysli, pomůže vám taška možná i pozměnit nákupní zvyklosti. Kromě hromady igelitek tak třeba ušetříte i spoustu potravinových obalů, budete vyhazovat méně jídla, a ještě si vylepšíte jídelníček.

Kde končí naše plasty? Bohužel často v oceánech. Každý rok do světových moří doputuje více než osm milionů tun plastů. Plasty tak již dnes tvoří 80 % veškerého odpadu v mořích a při současném tempu jich bude do roku 2050 v oceánech více než ryb. Odpad v mořích přitom ohrožuje více než osm stovek živočišných druhů. Že se to týká jen rozvojových zemí? Projděte si břehy našich řek.

 

Karta na veřejnou dopravu

A to nejlepší na závěr. Tahle nenápadná kartička mi při patnácti kilometrech mezi domovem a kanceláří za rok uspoří 6 840 kilometrů v autě a tím přes tři stovky litrů nafty spálené ve studeném nafťáku (tj. skoro 900 kg emisí CO2). Naopak mi věnuje sto devadesát hodin na čtení a devět set dvanáct krátkých procházek. Pořiďte si modrou, červenou nebo úplně jinou. S traťovou jízdenkou nebo časovým kuponem navíc ještě dost ušetříte.

Spálením litru benzínu se do ovzduší uvolní 2,3035 kg oxidu uhličitého, spálením litru nafty 2,6391 kg. Přitom na jednoho cestujícího v železniční dopravě připadají průměrné emise 37 g CO2 na kilometr (data německých drah DB AG), tedy ekvivalent spotřeby 1,4 l nafty na 100 kilometrů. Nechte auto doma – kromě ekologie pro to existuje řada dalších dobrých důvodů.

Rubriky
Pětina Proud

Pětina po devíti měsících

Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.

Pětina po devíti měsících
Kilometry absolvované za prvních devět měsíců roku 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi stále daří držet pod kontrolou.

 

Tři čtvrtě roku mám za sebou a nadešel tedy opět čas podívat se, jak svému předsevzetí dostávám. Původně jsem očekával, že letní prázdniny se statistikou zamíchají. Přeci jen, bude více cestování, auto přijde ke slovu. Zase tak moc nepřišlo a léto opět dokázalo, že i na dovolenou se dá jet vlakem. I s dětmi. I s koly.

V úhrnu jsem letos nacestoval již 20 149 kilometrů. Dominantním dopravním prostředkem je stále vlak. Postaral se o rovné tři čtvrtiny ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety, v červnu mne a kluky odvezl na dovolenou k Jadranu a v červenci s ním celá rodina se dvěma koly odjela z Jizerských hor na týden na Moravu. Auto neplánovaně skončilo v servisu, vlak nás podržel.

Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Tento týden překonám letošní hranici dvou milionů kroků. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi nepříjemně lepí na paty.

Na místě třetím je automobil. Jen dvakrát jsem v něm letos seděl sám. V obou případech jsem někam převážel vůz. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. Nevyhnul jsem se ale jedné (jednosměrné) cestě na Moravu. V tabulce tak autu patří osm procent a stále se nepříjemně „lepí“ na chůzi.

S odstupem necelých tří set kilometrů poté následuje autobus (7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale dnes je již zcela jasné, že tady už k žádným zázrakům nedojde.

 

Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,4 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Také jsem letos ještě necestoval letadlem (vloni 23 letů). Takže teď jen vydržet poslední čtvrtletí. Tak co, nezkusíte to někdo se mnou?

 

Už jste slyšeli, že jsem našel jsem 44 důvodů, proč jezdit vlakem?

Rubriky
Proud

I hrdinové někdy potřebují pomoci

Opravdoví hrdinové se občas skrývají docela nenápadně v davu. Bez ohledu na to, co v životě udělali, si někdy i jejich anděl strážný “schrupne”. A pak si zaslouží naši pomoc.

Když si ve středu na přejezdu ve Studénce řidič kamionu zachraňoval krk a podstrkoval návěs plný plechů do dráhy rozjetému rychlíku, seděl hrdina v kabině Pendolina. Strojvedoucí, který byl vloni vyznamenán za odvrácení jiné nehody, ani tentokrát v rozhodujících vteřinách neopustil stanoviště. Brzdil a dle svědků stihl i varovat cestující. Podle všeho bude žít. Ale na mašinu se už nikdy nevrátí a čekají ho měsíce, které nebudu žádným medem.

Prosím, zvažte svou podporu finanční sbírce, kterou pro něj organizují kolegové. Číslo účtu je v reportáži ČT. Ten chlap nikdy nenechal cestující ve štychu. Pokusme se mu to alespoň trochu vrátit. Díky.

 

Reportáž České televize s odkazem na číslo účtu finanční sbírky:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/318296-strojvudce-pendolina-bude-mit-dozivotni-nasledky-kolegove-pro-nej-zalozili-ucet/

 

Článek Železničáře o tom, co se stalo vloni:

https://zeleznicar.cd.cz/zeleznicar/lide-a-pribehy/strojvedouci-pendolina-zabranil-jiste-srazce-na-prejezdu/-5737/

Rubriky
Pětina Proud

Pětina po šesti měsících

Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.

 

Kilometry absolvované v první polovině roku 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet docela pod kontrolou. Uvidíme, jak s kartami zamíchá léto.
Kilometry absolvované v první polovině roku 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet docela pod kontrolou. Uvidíme, jak s kartami zamíchá léto.

 

První polovinu roku mám již za sebou. Jak si aktuálně stojím? Letos jsem již nacestoval třináct tisíc kilometrů. Mým dominantním dopravním prostředkem na nich byl vlak. Postaral se o téměř čtyřiasedmdesát procent ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety a v červnu mne odvezl i na dovolenou k Jadranu.

Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Již jsem překročil letošní hranici milionu a čtvrt našlapaných kroků a pokračuji dále. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi již nepříjemně lepí na paty. V létě mne asi předběhne.

Na místě třetím je automobil. Jen jednou jsem v něm letos seděl sám. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. V tabulce autu patří necelých devět procent.

S odstupem sto třiceti kilometrů poté následuje autobus (7,7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1,1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale zatím se mi v této oblasti nějak nedaří.

 

Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,7 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Takže teď jen vydržet. Nezkusíte to někdo se mnou?

Rubriky
Pětina Proud

Pětina po pěti měsících

Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.

Kilometry absolvované od ledna do května 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet hluboko pod jednou pětinou.
Kilometry absolvované od ledna do května 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet hluboko pod jednou pětinou.

 

Jak své předsevzetí plním po pěti měsících? Až doposud si vedu slušně. Na necelých devíti tisících kilometrech, které jsem letos zatím nacestoval, se ze sedmdesáti procent podílí vlak. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných i na výlety.

Na místě druhém je s jedenácti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Před dvěma týdny jsem překročil letošní hranici milionu našlapaných kroků a v týdnu příštím překročím tisíc kilometrů. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Díky tomu jsem i pěšky „utekl“ autu.

Na místě třetím je prozatím automobil. Ani jednou jsem v něm letos neseděl sám. V řadě případů má účast na cestě byla spíše ústupkem z mé strany. Ale nesporné i tak je, že na 857 kilometrech jsem se autem svezl. A ty kilometry jdou za mnou.

Poté již následuje autobus (7,8 %) a kolo (1,3 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, zatím mne v tom zradilo vždy buď počasí, plánování nebo zdraví. Léto ale máme před sebou, tak třeba ještě do pedálů pořádně šlápnu. Ještě nad sebou nelámu hůl.

Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 9,6 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Takže teď jen vydržet. Nezkusíte to někdo se mnou?

 

Rubriky
Proud

Glosa: O významu umění prohrát slušně

V té vteřině, kdy můj nepoužitý volební lístek padal do koše u vstupu do volební místnosti, jsem to najednou prostě věděl. Tyto volby pro nás nedopadnou dobře a má dlouho hýčkaná naděje, že budeme mít po letech zase prezidenta, kterého bych si mohl vážit, mít ho rád a dávat ho za příklad svým klukům, je na dalších pět let ztracena. Přemohl mne pocit bezmoci a přiznám se, že jsem později doma uronil slzu. Opět se u nás věci moc nezmění. Pokud ano, tak spíše k horšímu.

Předtucha se dnes naplnila. Přesto je můj pohled s odstupem jednoho dne o mnoho pozitivnější. Nadále jsem přesvědčen, že pod prezidentskou standartou by měl pracovat člověk slušný, čestný, důvěryhodný, schopný spojovat a motivovat, jít ostatním tak trochu příkladem a schopný říkat i bolestivé pravdy. To se nám tentokrát bohužel moc nepovedlo. Co mne naopak naplňuje velkou nadějí a optimismem je nadšení a energie, kterou do kampaně vložili podporovatelé Karla Schwarzenberga. Dlouho jsem necítil takový masový zájem o věci veřejné, ochotu dobrovolně se na něčem podílet a táhnout za jeden provaz. A to vše v pozitivní atmosféře hodné prezidentských voleb v zemi v srdci Evropy.

Z tohoto pohledu může nakonec těch 45 procent hlasů pro Schwarzenberga znamenat pro tuto zemi mnohem více, než Zemanova většina vydatně posílená hlasy lidí vystrašených falešnými hrozbami ztráty domova, nedostupných léků a propagandou inzerátů placených bývalými estébáky. Pokud pozitivní energie a nadšení, které „Karel“ vybudil a sjednotil, nevyhasne, může sehrát zásadní úlohu v příštích parlamentních volbách. Pak by opravdu mohla přijít změna a věci by se opravdu mohly začít hýbat k lepšímu – na pravici i levici. Potom by slušná kampaň pana Schwarzenberga mohla mít pro tuto zem větší přínos, než celé pětileté prezidentování pana Zemana.

 

Pavel Záleský nejml.

„Pravdoláskař“ a podporovatel Karla Schwarzenberga

Rubriky
Proud

Glosa: Tahle země není pro malý

Tropický vzduch proudící k nám z Afriky vyhnal sloupeček rtuti v teploměru pořádně vysoko i u nás v Jizerkách. A tak jsem po školce sebral oba synky a uháněli jsme na sluneční louku jabloneckého bazénu. V horkém letním dni není nad svlažení se ve vodě. Voda bohužel neměla být tím jediným, co nás „svlaží“.

Rubriky
Proud

Glosa: O Králi Learovi, levných párkách a jiných náhražkách

Žijeme ve světě náhražek. Doba je už taková. V chladicím pultu ve Vašem oblíbeném obchodě najdete výrobek, který o smetaně nikdy neslyšel. Přesto nese označení „máslo“. Mezi uzeninami jsou ukryty „párky“, které neochutnaly maso. Z regálů lákají „čokolády“ ze ztuženého rostlinného tuku. V zásadě nemám nic proti takovým inovacím. Řada lidí je uvítá a je skvělé, že se jejich autoři pouštějí na pole neprobádaného. Mrzí mne však, že si za svými díly nestojí. Že hrdě nevykřičí: „To není obyčejný párek! Toto je nový kožo-kopyto-sojo-mls!“

Místy se mi to líbilo a mám z toho i zážitky. Ale Shakespeare to nebyl.

V pátek jsme se ženou zašli na „Krále Leara“ do Národního divadla. Známá jména a skvělé herecké výkony byly doplněny osvědčeným modernizační klíčem. Neotřelá scéna – tentokráte plavecký bazén, rajcovní oblečky, kožené postroje, správná dávka plné nahoty, trochu obscénnosti, impozantní práce se světly a sem tam nějaké to hrubší slovo. Do toho režisér Jan Nebeský přimíchal pěvecké vstupy, gagy, trochu nočního kabaretu, opery i rapu. A tak trochu rozpačité ukončení ve stylu televizních zábavných šou. Měl jsem pocit, že původní předloha byla režisérovi místy poněkud těsná.

Co na to publikum? Pár sedadel v našem sektoru se uvolnilo již po přestávce, bezprostřední reakce zněly spíše rozpačitě. Podstatu vystihl uhlazený komentář jedné starší elegantní dámy: „Kdyby to neměl být Shakespeare, tak by to bylo dobré. Místy se mi to líbilo a mám z toho i zážitky. Ale Shakespeare to nebyl.“ Právě v tom je ten háček. Představení se schovává za etalonem „William Shakespeare: Král Lear“ a je to vlastně škoda. Na titul „Jan Nebeský: Odkaz krále Leara“ by se třeba neprodalo tolik vstupenek a asi by je koupili jiní lidé. Publikum by však přicházelo otevřenější a ochotnější naslouchat. Obávám se, že v pátek řada diváků odcházela s pocitem, že viděli jenom náhražku.