Naše planeta je úžasným, neuvěřitelně pestrým a každodenně překvapujícím místem k životu. Pokud ji takovou chceme předat i našim dětem, měli bychom změnit své chování. Z bezstarostných spotřebitelů se musíme změnit ve starostlivé správce.
Přes noc se asi málo z nás stane ekologickým zemědělcem nebo primitivním sběračem. Asi se nevrátíme na strom ani do jurty. Ale zmenšit svou „stopu“ pro začátek třeba o pětinu bychom měli zvládnout. Ani by to moc nebolelo. Možná by to byla i zábava. Pětina a ekologie se proto prolínají touto rubrikou.
Vloni jsem zahájil svou „Pětinu“. Snažil jsem se v maximální možné míře vyhývat cestám automobilem. Auto se mělo postarat maximálně o jednu pětinu všech kilometrů, které po zemi ujedu. Vloni jsem své předsevzetí dokonale splnil a měl ze sebe dobrý pocit. Letos pokračuji. A chci být ještě lepší.
Jak jsem na tom po prvních dvou měsících tohoto roku? Auto jsem použil pouze na 6 % všech cest, respektive na 8 % cest pozemních. Auto je zatím až na dně „žebříčku“, více toho i nachodím. Zatím to není špatné.
Co zlepšit? Únorová služební cesta vynesla letadlo na druhé místo mezi dopravními prostředky. Třetina kilometrů „ve vzduchu“ je poměrně dost. Budu si to hlídat.
Jak cestujete vy? Nechcete si také zkusit svou „Pětinu“? Třeba jen zkušebně na měsíc? Třeba cestování vlakem vám kromě dobrého pocitu přinese a řadu dalších výhod.
Celý loňský rok jsem pracoval na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem bylo, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřil jsem, že ve střední Evropě s propracovanou veřejnou dopravou to nemůže být problém. Ani pro člověka žijícího na venkově, který se živí jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky. Jak to celé dopadlo? Pokračování textu Pětina po roce→
Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.
Kilometry absolvované za prvních devět měsíců roku 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi stále daří držet pod kontrolou.
Tři čtvrtě roku mám za sebou a nadešel tedy opět čas podívat se, jak svému předsevzetí dostávám. Původně jsem očekával, že letní prázdniny se statistikou zamíchají. Přeci jen, bude více cestování, auto přijde ke slovu. Zase tak moc nepřišlo a léto opět dokázalo, že i na dovolenou se dá jet vlakem. I s dětmi. I s koly.
V úhrnu jsem letos nacestoval již 20 149 kilometrů. Dominantním dopravním prostředkem je stále vlak. Postaral se o rovné tři čtvrtiny ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety, v červnu mne a kluky odvezl na dovolenou k Jadranu a v červenci s ním celá rodina se dvěma koly odjela z Jizerských hor na týden na Moravu. Auto neplánovaně skončilo v servisu, vlak nás podržel.
Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Tento týden překonám letošní hranici dvou milionů kroků. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi nepříjemně lepí na paty.
Na místě třetím je automobil. Jen dvakrát jsem v něm letos seděl sám. V obou případech jsem někam převážel vůz. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. Nevyhnul jsem se ale jedné (jednosměrné) cestě na Moravu. V tabulce tak autu patří osm procent a stále se nepříjemně „lepí“ na chůzi.
S odstupem necelých tří set kilometrů poté následuje autobus (7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale dnes je již zcela jasné, že tady už k žádným zázrakům nedojde.
Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,4 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Také jsem letos ještě necestoval letadlem (vloni 23 letů). Takže teď jen vydržet poslední čtvrtletí. Tak co, nezkusíte to někdo se mnou?
Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.
Kilometry absolvované v první polovině roku 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet docela pod kontrolou. Uvidíme, jak s kartami zamíchá léto.
První polovinu roku mám již za sebou. Jak si aktuálně stojím? Letos jsem již nacestoval třináct tisíc kilometrů. Mým dominantním dopravním prostředkem na nich byl vlak. Postaral se o téměř čtyřiasedmdesát procent ujeté vzdálenosti. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných, na výlety a v červnu mne odvezl i na dovolenou k Jadranu.
Na místě druhém je s necelými devíti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Již jsem překročil letošní hranici milionu a čtvrt našlapaných kroků a pokračuji dále. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Stále ještě „utíkám“ autu, ale to se mi již nepříjemně lepí na paty. V létě mne asi předběhne.
Na místě třetím je automobil. Jen jednou jsem v něm letos seděl sám. Vyhýbám se mu, kdykoliv je to možné a většinou mi nijak nechybí. V tabulce autu patří necelých devět procent.
S odstupem sto třiceti kilometrů poté následuje autobus (7,7 %) a s velkou ztrátou uzavírá kolo (1,1 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, ale zatím se mi v této oblasti nějak nedaří.
Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 8,7 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Takže teď jen vydržet. Nezkusíte to někdo se mnou?
Od začátku roku pracuji na své „Pětině“. Předsevzal jsem si, že se budu v nejvyšší možné míře vyhýbat cestám automobilem. Mým cílem je, aby na konci roku tvořily maximálně jednu pětinu všech kilometrů, které jsem po zemi absolvoval. Věřím, že ve střední Evropě s rozvinutou veřejnou dopravou to nemůže být problém. I když člověk žije na venkově, neřku-li na horách, do práce dojíždí, živí se jako obchodník v mezinárodním obchodě a má doma dva malé synky.
Kilometry absolvované od ledna do května 2015 různými druhy přepravy. Automobil se mi zatím daří držet hluboko pod jednou pětinou.
Jak své předsevzetí plním po pěti měsících? Až doposud si vedu slušně. Na necelých devíti tisících kilometrech, které jsem letos zatím nacestoval, se ze sedmdesáti procent podílí vlak. Používám ho pro každodenní dojíždění do práce, použil jsem ho na velkou část svých služebních cest, jezdím s ním na návštěvy příbuzných i na výlety.
Na místě druhém je s jedenácti procenty chůze. Chodím na vlak, chodím po městě, chodím na výlety. Před dvěma týdny jsem překročil letošní hranici milionu našlapaných kroků a v týdnu příštím překročím tisíc kilometrů. Chůze je zdravá, levná a neskutečně příjemná. Díky tomu jsem i pěšky „utekl“ autu.
Na místě třetím je prozatím automobil. Ani jednou jsem v něm letos neseděl sám. V řadě případů má účast na cestě byla spíše ústupkem z mé strany. Ale nesporné i tak je, že na 857 kilometrech jsem se autem svezl. A ty kilometry jdou za mnou.
Poté již následuje autobus (7,8 %) a kolo (1,3 %). Od kola jsem si sliboval výrazně více, zatím mne v tom zradilo vždy buď počasí, plánování nebo zdraví. Léto ale máme před sebou, tak třeba ještě do pedálů pořádně šlápnu. Ještě nad sebou nelámu hůl.
Podtrženo sečteno jsem v autě doposud absolvoval 9,6 % vzdálenosti na svých cestách. Do pětiny mám tedy ještě značnou rezervu. Takže teď jen vydržet. Nezkusíte to někdo se mnou?
