Autor: Pavel Záleský

Jsem Pavel Záleský – profesionál v oboru mezinárodního obchodu, marketingu a komunikace, žurnalista a copywriter na volné noze, milovník přírody, psů, železnice, plachetnic a hor, který před více než deseti lety vyměnil ruch velkoměsta za klid Jizerek.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (14): Grimsdalen

Naši oblíbenou cestou z východní části národního parku Rondane na západ je neasfaltovaná cesta vedoucí údolím Grimsdalen. Najedete na ni ze silnice č. 27 kousek jižně od Folldalu a po necelých padesáti kilometrech vyjedete v Dovre.

Silnička tvoří hranici mezi národním parkem Rondane na jihu a malým národním parkem Dovre na severu. Cesta pozvolna stoupá podél klikatící se řeky Grimse do sedla ve výšce 1180 metrů nad mořem, odkud ostře klesá do údolí Gudbrandsdalen. Užijete si tu nádherných horských scenerií, pojedete kolem dřevěných usedlostí a osad, budete přemlouvat na cestě odpočívající krávy a ovce. Z osady Bjørnsgardssætre, ležící zhruba v polovině cesty, vychází několik turistických cest do obou parků a k nedalekým archeologickým nalezištím.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (13): Chybí tu vůbec něco?

Může při všech těch krásách, které Skandinávie nabízí, člověku něco chybět? Mně by chyběl náš les. Lépe řečeno bučiny a pestré smíšené lesy s převahou listnáčů, které na jaře hrají tóny svěží zelené, v létě šumí a na podzim doslova explodují barvami. To na severu, vyjma pár míst na jihu Švédska, tak úplně neuvidíte.
Tím nechci říct, že by severské lesy byly oškivé. Jsou prostě jiné a mají mnoho podob, které se někdy prostřídají během jedné procházky. Husté jehličnaté lesy, řídké lesy borovice a břízy, jinde břízky samotné. Lesy s hustou travou, lesy s borůvčím, lesy protkané mokřinami s bílými chomáčky suchopýru, lesy s překrásně barevným podrostem, lesy vřesové. A v neposlední řadě také lesy se zářícím kobercem lišejníků kam jen oko dohlédne.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (12): Rondane

Národní park Rondane je nejstarší norský národní park a také jeden z nejblíbenějších. Krajina je tu typicky vysokohorská, s rozsáhlými náhorními plošinami a dvaceti vrcholy přesahujícími výšku dvou tisíc metrů nad mořem. Žije tu několik tisíc divokých sobů, losi, rosomáci, rysové i pár medvědů. Občas tu můžete potkat také pyžmoně zatoulané ze sousedního Dovrefjellu nebo Peer Gynta.

„Tower over tower arises!
Hei, what a glittering gate!“
– Henrik Ibsen, Peer Gynt –

A jen tak pro pořádek, poslední fotka je z roku 2018 z našeho výstupu na vrchol Storronden (2138 m.n.m.) v masivu nejvyšší hory parku Rondeslottet (2178 m.n.m.). Cesta na vrchol vede převážně kamennými poli a suťovišti, Foxe jsme tam letos samozřejmě netahali.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (11): Měděný Røros

Pětitisícový Røros patří díky své nadmořské výšce a kontinentálnímu klimatu k nejchladnějším místům v Norsku. Bohatá naleziště mědi, která se zde těžila od 17. století až do roku 1977, přinesla městu značné bohatství a vytvořila nezvyklé kontrasty. Příjemné městečko s malebnými uličkami barevných domečků přechází v hutě jak z Mordoru a sousedí s horami černé strusky, na nichž dodnes neroste žádná vegetace. V roce 1980 byl Røros zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, takže přes jeho jistou odlehlost je tu dosti živo. I na haldách.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (10): Femundsmarka

Norský národní park Femundsmarka chrání oblast mezi jezerem Femunden a hranicí se Švédskem. Krajina zde má spíše „švédský“ charakter. Je poměrně plochá s jezery, mokřady a řídkým lesem tvořeným převážně borovicemi a břízami. Park byl po dlouhá léta zdrojem sokolů pro evropské a asijské sokolníky, můžete zde narazit na divoké soby (což se nám podařilo) a dokonce i na třicetihlavé stádo pyžmoňů (což se nám nepodařilo).
Park je nejen poměrně odlehlý, ale také nepřístupný. Pokud se budete chtít vydat do jeho centrální části, budete nejspíše muset sednout na loď MS Fæmund II (*1905), která spojuje osm přístavišť rozesetých podél břehů šedesát kilometrů dlouhého jezera Femunden.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (9): Ekshärad

Od jezera Vänern pokračujeme na sever krajem Värmland. Ujíždíme silničkami 240 a 62 zdánlivě nekonečnými lesy a údolím řeky Klarälven (Průhledná, čistá řeka). Les jen občas naruší vesnička či osada. V kraji se historicky usídlovali imigranti z Finska, čemuž podle průvodce odpovídá i ráz řady usedlostí. Osobně to nerozpoznám. Městečko potkáváme jen jedno, tisícový Ekshärad. Mají tu svůj dialekt, narodil se tu biatlonista Bergman a stojí tu zajímavý kostel (1686 – 1688). O dvě hodiny jízdy lesem později se rozloučíme se Švédskem.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (8): Kristinehamn

Pokračujeme na severovýchodní cíp majestátního jezera Vänern, do kterého by se Liberecký kraj vešel téměř dvakrát. Na jeho břehu ležící sedmnáctitisícové přístavní město Kristinehamn je známé především patnáctimetrovou sochou od Pabla Picassa. My se ale rozhodli raději pobloudit v uličkách starého středu města a potěšit se barevnými dřevěnými domky.

Mimochodem, všimli jste si těch příjemně prázdných ulic? Švédové nemají problém zaparkovat svá auta na vyhrazených plochách třeba dva, tři bloky od domu. Takže ulice pak nevypadají jako jedno velké parkoviště. Hezké, že?

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (7): Národní park Söderåsens

Hluboká údolí se svahy pokrytými hustými bukovými lesy. Tak si většinou Skandinávii nepředstavujeme. Ale přesně tak vypadá nevelký, ale půvabný, národní park Söderåsens. Strávit by se tu dalo i několik dní, obzvláště malebné to tu musí být na podzim.

My jsme ale podnikli jen příjemný odpolední výlet údolím říčky Skärån, během kterého jsme potkali nebojácné vydří mládě hrající si v říčním proudu. Bylo to milé setkání.

Jsme stále jsme na jihu Švédska v kraji Skåne.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (6): Ales stenar

Sedmnáct kilometrů po pobřeží na východ od Ystadu stojí megalitický monument Ales Stenar (Aleho kameny). Padesát devět kamenů, každý těžký až pět tun, tu bylo usazeno patrně mezi šestým a osmým stoletím našeho letopočtu. Dohromady tvoří skoro sedmdesát metrů dlouhou loď. Její účel je dodnes předmět spekulací archeologů. Pěší cesta ke kamenům je nenáročná, malebná a lemovaná vlčími máky. Útesy u kamenů také nabízí hezký výhled na Baltské moře. To jsou dobré důvody pro návštěvu.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (5): Středověký Ystad

Zůstáváme na jihu švédska, v kraji Skåne, na pobřeží Baltského moře, jen hodinu cesty na východ od Trelleborgu. Přístavní město Ystad se pyšní rozsáhlým středověkým centrem s františkánským klášterem, kostelem Sancta Maria kyrka z první poloviny 13. století, malebnými dlážděnými uličkami, hrázděnými domy a upravenými parky s kačenkami. Je to velmi příjemné město na procházku.