Autor: Pavel Záleský

Jsem Pavel Záleský – profesionál v oboru mezinárodního obchodu, marketingu a komunikace, žurnalista a copywriter na volné noze, milovník přírody, psů, železnice, plachetnic a hor, který před více než deseti lety vyměnil ruch velkoměsta za klid Jizerek.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (12): Rondane

Národní park Rondane je nejstarší norský národní park a také jeden z nejblíbenějších. Krajina je tu typicky vysokohorská, s rozsáhlými náhorními plošinami a dvaceti vrcholy přesahujícími výšku dvou tisíc metrů nad mořem. Žije tu několik tisíc divokých sobů, losi, rosomáci, rysové i pár medvědů. Občas tu můžete potkat také pyžmoně zatoulané ze sousedního Dovrefjellu nebo Peer Gynta.

„Tower over tower arises!
Hei, what a glittering gate!“
– Henrik Ibsen, Peer Gynt –

A jen tak pro pořádek, poslední fotka je z roku 2018 z našeho výstupu na vrchol Storronden (2138 m.n.m.) v masivu nejvyšší hory parku Rondeslottet (2178 m.n.m.). Cesta na vrchol vede převážně kamennými poli a suťovišti, Foxe jsme tam letos samozřejmě netahali.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (11): Měděný Røros

Pětitisícový Røros patří díky své nadmořské výšce a kontinentálnímu klimatu k nejchladnějším místům v Norsku. Bohatá naleziště mědi, která se zde těžila od 17. století až do roku 1977, přinesla městu značné bohatství a vytvořila nezvyklé kontrasty. Příjemné městečko s malebnými uličkami barevných domečků přechází v hutě jak z Mordoru a sousedí s horami černé strusky, na nichž dodnes neroste žádná vegetace. V roce 1980 byl Røros zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO, takže přes jeho jistou odlehlost je tu dosti živo. I na haldách.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (10): Femundsmarka

Norský národní park Femundsmarka chrání oblast mezi jezerem Femunden a hranicí se Švédskem. Krajina zde má spíše “švédský” charakter. Je poměrně plochá s jezery, mokřady a řídkým lesem tvořeným převážně borovicemi a břízami. Park byl po dlouhá léta zdrojem sokolů pro evropské a asijské sokolníky, můžete zde narazit na divoké soby (což se nám podařilo) a dokonce i na třicetihlavé stádo pyžmoňů (což se nám nepodařilo).
Park je nejen poměrně odlehlý, ale také nepřístupný. Pokud se budete chtít vydat do jeho centrální části, budete nejspíše muset sednout na loď MS Fæmund II (*1905), která spojuje osm přístavišť rozesetých podél břehů šedesát kilometrů dlouhého jezera Femunden.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (9): Ekshärad

Od jezera Vänern pokračujeme na sever krajem Värmland. Ujíždíme silničkami 240 a 62 zdánlivě nekonečnými lesy a údolím řeky Klarälven (Průhledná, čistá řeka). Les jen občas naruší vesnička či osada. V kraji se historicky usídlovali imigranti z Finska, čemuž podle průvodce odpovídá i ráz řady usedlostí. Osobně to nerozpoznám. Městečko potkáváme jen jedno, tisícový Ekshärad. Mají tu svůj dialekt, narodil se tu biatlonista Bergman a stojí tu zajímavý kostel (1686 – 1688). O dvě hodiny jízdy lesem později se rozloučíme se Švédskem.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (8): Kristinehamn

Pokračujeme na severovýchodní cíp majestátního jezera Vänern, do kterého by se Liberecký kraj vešel téměř dvakrát. Na jeho břehu ležící sedmnáctitisícové přístavní město Kristinehamn je známé především patnáctimetrovou sochou od Pabla Picassa. My se ale rozhodli raději pobloudit v uličkách starého středu města a potěšit se barevnými dřevěnými domky.

Mimochodem, všimli jste si těch příjemně prázdných ulic? Švédové nemají problém zaparkovat svá auta na vyhrazených plochách třeba dva, tři bloky od domu. Takže ulice pak nevypadají jako jedno velké parkoviště. Hezké, že?

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (7): Národní park Söderåsens

Hluboká údolí se svahy pokrytými hustými bukovými lesy. Tak si většinou Skandinávii nepředstavujeme. Ale přesně tak vypadá nevelký, ale půvabný, národní park Söderåsens. Strávit by se tu dalo i několik dní, obzvláště malebné to tu musí být na podzim.

My jsme ale podnikli jen příjemný odpolední výlet údolím říčky Skärån, během kterého jsme potkali nebojácné vydří mládě hrající si v říčním proudu. Bylo to milé setkání.

Jsme stále jsme na jihu Švédska v kraji Skåne.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (6): Ales stenar

Sedmnáct kilometrů po pobřeží na východ od Ystadu stojí megalitický monument Ales Stenar (Aleho kameny). Padesát devět kamenů, každý těžký až pět tun, tu bylo usazeno patrně mezi šestým a osmým stoletím našeho letopočtu. Dohromady tvoří skoro sedmdesát metrů dlouhou loď. Její účel je dodnes předmět spekulací archeologů. Pěší cesta ke kamenům je nenáročná, malebná a lemovaná vlčími máky. Útesy u kamenů také nabízí hezký výhled na Baltské moře. To jsou dobré důvody pro návštěvu.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (5): Středověký Ystad

Zůstáváme na jihu švédska, v kraji Skåne, na pobřeží Baltského moře, jen hodinu cesty na východ od Trelleborgu. Přístavní město Ystad se pyšní rozsáhlým středověkým centrem s františkánským klášterem, kostelem Sancta Maria kyrka z první poloviny 13. století, malebnými dlážděnými uličkami, hrázděnými domy a upravenými parky s kačenkami. Je to velmi příjemné město na procházku.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (4): U Vikingů

Trocha historie a kultury u Höllvikenu. Ve Fotevikens museum naleznete repliku staré vikingské vesnice. Překvapila nás jak svým rozsahem, tak vybaveností interiérů. Pokud vás historie a vikingové alespoň trochu zajímají, dvě až tři hodiny tu prozkoumáváním jednotlivých stavení určitě strávíte. Psi mají také vstup povolen.

Rubriky
Na cestách

Cesta na sever (3): Švédská riviéra

Když už jste v Trelleborgu, byla by chyba hned bezhlavě uhánět na sever. Jižní Švédsko je půvabné. Švédové tu mají svou riviéru s úhlednými městečky, půvabnými silničkami, křivolakými stromy, pobřežními přesypy, mokřady, pláněmi zakrslých růžových keřů a barevnými plážovými domky. Větrem milované pobřeží vybízí k procházkám.