Má nejlepší cesta do Chorvatska

Má nejlepší cesta do Chorvatska

V době letních prázdnin vyráží na cestu k chorvatskému pobřeží Jadranu kolem osmi set tisíc turistů z České republiky. Chorvatsko tak dlouhodobě plní roli naší nejoblíbenější letní destinace a jeho obliba nadále roste. I já jsem za svůj život tuto zemi pětkrát navštívil. Soukromě i služebně. Na cestě za sluncem jsem vyzkoušel automobil, autobus i letadlo. Tu nejlepší, nejpohodlnější, nejpříjemnější a na zážitky nejbohatší cestu jsem ale absolvoval až letos. Vlakem.

Vše se vlastně seběhlo tak trochu náhodou. Slíbil jsem synkům, že se pojedeme v červnu vykoupat k moři. Volba padla na Chorvatsko. Je rozumně dosažitelné a v červnu už tam bývá hezky. Původně jsme měli cestovat autem. Dva týdny před cestou jsem zasedl nad itinerář a začal počítat. První zjištění bylo, že pro jednoho dospělého, který veze dvě malé děti, by cesta na jeden zátah byla čistým hazardem. Během putování tam i zpět budeme muset přenocovat někde v Rakousku. Druhé zjištění bylo, že levné to také úplně nebude. Přes osm tisíc korun cesta tam a zpět spolkne určitě*. A do třetice jsem seznal, že nás čeká minimálně dvakrát dvanáct hodin cesty v autě po převážně monotónní dálnici. Tohle bude peklo. Ale šest dní u moře nám za to stojí.

Pak se začínám porozhlížet po možných výletech v místě a zjišťuji, že do našeho Primoštenu jezdí každou hodinu autobus ze Splitu. Split. Rozsvěcí se mi majáček. Tam přeci jezdí z Prahy přímý lůžkový vlak. Rychlá kontrola na webu drah. Jezdí. Dokonce letos prvně odjíždí v „náš“ pátek a díky vhodnému jízdnímu řádu nám přibudou skoro dva dny u moře. V půl dvanácté v noci píšu na zákaznickou linku Českých drah. Ještě před půl jednou ranní mi přichází e-mail od živého člověka (Uznejte, takový servis se nevidí často.) – vlak jede, ještě je pár volných míst, cena je akceptovatelná a pro lístky musím na mezinárodní pokladnu. Hned druhý den odpoledne kupuji na libereckém nádraží poslední volná místa do Splitu. Jinak je spoj již plně obsazen. Zpáteční jízdenka pro mne a kluky (6 a 4 roky), dvě lůžka v třílůžkovém kupé na cestě tam a dvě lůžka v dvoulůžkovém kupé na cestě zpět mne vyšly na rovných 7.916 Kč. Ano, levné to není, ale je to zcela srovnatelném s rozpočtem na cestu autem. Jak se dozvídám později, někteří umí cenu ještě o něco srazit**. Co je ale hlavní pro mne? Tímto okamžikem se i samotná cesta stala příjemnou součástí dovolené. Tohle nebude peklo. Tohle bude velký zážitek. I synky blížící se putování „spacím“ vlakem nadchlo, těšíme se všichni tři a na skříň večer vylepujeme kreslený „ustřihovací metr“.

V okamžiku, kdy jsem koupil jízdenky na vlak, se i samotná cesta rázem stala příjemnou součástí celé dovolené.

 

Vstřícní stewardi, teplá sprcha i vychlazený Budvar

Je pátek 12. června dopoledne. Před chvílí jsme v Bille na pražském hlavním nádraží nakoupili asi sedm litrů pití na cestu, nasoukali se s lodním kufrem, batohy a zásobovací taškou do vlaku a už sedíme v našem kupé. Až do Budapešti pojedeme sami. Máme za sebou uvítání dvojicí příjemných stewardů. Do vagonu nepouštějí nikoho, kdo zde nemá co dělat, cestující uvedou do kupé a krátce po odjezdu vlaku všechny obejdou, převezmou cestovní doklady a vysvětlí, jak to ve vlaku funguje.

Stručně řečeno, česká posádka s námi jede až do Splitu. Jeden ze stewardů zpravidla stále sedí na sedačce na chodbičce a hlídá svůj vůz. Kdykoliv si budeme přát změnit konfiguraci kupé mezi lůžky a sedadly, nemáme se obávat ozvat. Sprcha je k dispozici na toaletě vpravo, za ní je ještě malá kuchyňka, kde lze prakticky nepřetržitě získat za rozumné ceny teplé i studené nápoje a pár jednoduchých věcí k snědku.

Přímo v našem klimatizovaném kupé jsou kromě tří lůžek (nyní sklopených ve stěně) i sedadla, sklápěcí stoleček, šatník, umyvadlo s tekoucí teplou i studenou vodou, dvě elektrické zásuvky, palubní telefon, ovládání osvětlení a klimatizace a tlačítko na stewarda. Vše se dá zevnitř uzamknout, a to dokonce trojitě. Pro každého cestujícího je připravena čistě ustlaná postel, ručník, mýdlo a kelímek s vodou na ranní hygienu. Je to prostě solidní hotel na kolečkách se vším všudy.

Lůžkový vůz je solidní hotel na kolech se vším, co k tomu patří.
Lůžkový vůz je solidní hotel na kolech se vším, co k tomu patří.

 

Na Split přes Budapešť

V 9:42 opouští přímý lůžkový vůz do Splitu Prahu zařazený v budapešťském rychlíku EC Slovan. Uháníme rovinami k Pardubicím, pak se krajina zvlní a my směřujeme po koridoru dále na Brno. Kluci koukají z okna, hrají si, chvíli čteme pohádky z knížky a za Brnem nasazuji svůj tajný trumf – kreslený seriál Cesta kolem světa za osmdesát dní. Krásně to ladí s naší cestou. Kromě pozdního oběda v jídelním voze kluci vydrží u Willyho Foga až do Budapešti. Já se hlavně kochám krajinou. Přes Bratislavu a Nové Zámky se dostáváme přesně na čas na maďarské hranice. Odtud sledujeme mohutný tok Dunaje zařízlý mezi kopečky. Obdivuji impozantní poutní baziliku v Esztergomu, zříceninu hradu Visegrad, lodě na Dunaji a než se nadějeme, přijíždíme ve tři čtvrtě na pět, s desetiminutovým zpožděním, na budapešťské nádraží Keleti. Tady se po krátkém posunování po nádraží ocitáme zařazeni na začátku rychlíku Adria, který nás poveze až do Splitu.

Od maďarských hranic pokračujeme směrem na Budapešť podél toku Dunaje.
Od maďarských hranic pokračujeme směrem na Budapešť podél toku Dunaje.

 

Než budeme pokračovat dále, dovolím si ještě krátkou poznámku k onomu obědu. Musím se přiznat, že to, co v poslední době JLV v jídelních vozech Českých drah předvádějí, mne hodně baví. V čistém a kultivovaném prostředí se solidní obsluhou dostanete za přijatelné ceny jídlo, za které by se nemusela stydět leckterá restaurace.  V našem případě padla volba na svíčkovou. Výtečné maso, které se téměř samo rozpadalo v ústech, doprovázela autentická omáčka a bezchybný houskový knedlík. Bez přehánění to byla nejlepší svíčková, kterou jsem v restauračním zařízení za minimálně poslední dva roky jedl. Kulinářský orgasmus jsme si zopakovali o týden později na zpáteční cestě. A výsledek byl opět stejně špičkový.

 

Večerní meditace

Z Budapešti odjíždíme ve čtvrt na šest a uháníme Maďarskem na jihozápad. Před osmou poprosím stewarda o přípravu lůžek a ukládám kluky. Sám si pak ještě užívám něco, co považuji za jeden z posledních dekadentních zážitků, které v Evropě přežily do 21. století. Dávám si v jedoucím vlaku sprchu, u stewarda si kupuji láhev vychlazeného Budvaru, usedám ve spacím úboru na okno a pozoruji dozadu ubíhající krajinu prosycenou teplými tóny zapadajícího slunce. Za oknem defilují oblé kopečky, pole, louky, malebné vesničky a drobné příběhy. Babka lapající na dvoře uprchlého králíka, holčička mávající z okna svého pokojíku na vlak, páreček adolescentů tajně kouřící pod dubem za vsí, děd se psem poklidně pozorující svět kolem. To vše dohromady působí nesmírně poklidným a uklidňujícím dojmem. Tohle pohlazení na duši snad už ani není relaxace, to je skoro meditace.

Večery i brzká rána dokáží za okny vlaku vykouzlit úžasné výhledy.
Večery i brzká rána dokáží za okny vlaku vykouzlit úžasné výhledy.

 

Když se setmí, ulehám též na lůžko. Je pohodlné, nemohu mu vytknout zhola nic. Téměř okamžitě usínám. Na krátko mne vzbudí ještě pasová kontrola na chorvatských hranicích. Nedivte se, jedeme mimo Schengenský prostor. Ráno se probouzím poměrně brzy. Můj vnitřní budík ještě pořád pracuje bezchybně. Vlak se pomalu připravuje na stoupání do svahů Dinárského pohoří, za horami na horizontu si chystá východ slunce a z vodních toků se páří. Ve vagonu zatím panuje klid, tak si na chodbičce užívám místy dech beroucích výhledů a fotím. Později se budí první cestující. S mnoha z nich si nakonec docela příjemně popovídáme. Když se vzbudí i kluci, objednáváme si do kupé čaj, vyštracháme v zásobách něco k snídani a už čekáme, kdy se nám poprvé zjeví moře. Musí to být každou chvíli.

Přejezd chorvatského Dinárského pohoří patří bezesporu k nejkrásnějším úsekům cesty.
Přejezd chorvatského Dinárského pohoří patří bezesporu k nejkrásnějším úsekům cesty.

 

A taky že ano. V jednu chvíli se přehoupneme přes hřeben a dole se objevuje Jadran, splitské letiště a poté i samotný Split omývaný z jedné strany mořem a z druhé strany chráněný strmými horskými úbočími Dinárů. Jsme na místě. Máme za sebou 1.425 kilometrů, dorazili jsme s padesáti devíti minutovým zpožděním (většina z něho vznikla na hranicích), ale jsme odpočatí, vyspalí a dobře naladění. Je půl desáté dopoledne, prakticky celý den máme ještě před sebou. Ke vlakovému nádraží přímo přiléhá nádraží autobusové, přes ulici odplouvají trajekty na jadranské ostrovy a pět minut chůze dál je pláž. Ještě před desátou se tak již koupeme v moři.

Sjíždíme k Jadranu. Vzadu již je vidět Split zajatý mezi mořem a strmým horským úbočím.
Sjíždíme k Jadranu. Vzadu již je vidět Split zajatý mezi mořem a strmým horským úbočím.

 

Na shledanou, Jadrane

Zpět do vlasti se vracíme příští týden v sobotu. Adria se vydává na cestu až v 18.50, což nám umožňuje užít si ještě většinu dne na pláži a na hřišti, přepravit se autobusem do Splitu, trochu si projít historické centrum a nakoupit pár suvenýrů. Do vlaku nastupujeme s batohy, lodním kufrem, kyblíkem mušlí, síťkou na ryby, taškou pití na cestu, krabicí pizzy a Kájovou památeční cihlou z moře. Musím se usmívat, když si vybavím, jak bychom asi dopadli na letištní kontrole.

Brzké ráno na chorvatsko maďarském pomezí.
Brzké ráno na chorvatsko maďarském pomezí.

 

Ze Splitu odjíždíme na čas, stoupáme na horský masiv táhnoucí se podél pobřeží, užíváme si posledních výhledů na moře a pak barevného divadla, které pro nás připravilo zapadající slunce a těžké dešťové mraky. Cesta je opět velice příjemná a já i děti si ji užíváme. Brzy si dáváme sprchu a odcházíme do pelechů. Svítání nás zastihuje už na maďarských hranicích. Hustými mlhami kolem řeky Drávy se dostáváme do Schengenu a pokračujeme na Budapešť. Tentokráte kolem Balatonu. Cestou hodně čteme. Kluci hned ráno nacházejí ve vagonu i kamarádku a celkově je společnost hovornější. Většinu ze spolucestujících již známe z minulého týdne. Vracíme se v prakticky stejné sestavě.

Tmavé vody Balatonu.
Tmavé vody Balatonu.

 

V Budapešti nás čeká známé přepřahání. Nový vlak s námi pak po pauze uhání přes Bratislavu zpět ku Praze.  Tam dorazíme dokonce šest minut před plánovaným příjezdem. Paráda. Vystupujeme spokojení, dobře naladění, odpočatí. Všichni tři. Překvapuje nás jen chladné počasí. „Tati, to už zase přichází zima?“ Ne, tohle je počátek místního léta. Sedáme do auta a pokračujeme domů do Jizerek. Na 15. kilometru R10 řeším, kdo koho pošťuchoval jako první. Na 50. kilometru, proč jeden druhého hryzl. Ani se moc nedivím. Dálnice je prostě opruz. Jsem rád, že hlavní část cesty jsme mohli absolvovat vlakem.

Rychlík Adria vjíždí na budapešťské nádraží Keleti. Zde jeho cesta končí.
Rychlík Adria vjíždí na budapešťské nádraží Keleti. Zde jeho cesta končí.

 

 

Fakta a užitečné zdroje:

*) Hrubý rozpočet na cestu z Jizerských hor ke Splitu autem. Náklady na samotnou jízdu vycházejí z mé pětačtyřicetiměsíční studie, jejíž výsledky se mi následně v dalších téměř čtyřech letech používání vozidla potvrdily. Více viz Kolik stojí automobil.

Rakouská dálniční známka – týdenní

220,- Kč

Chorvatské mýto

1.100,- Kč

2x nocleh v Rakousku (půjčený karavan v kempu u Lince) cca 2x EUR 35,-

1.900,- Kč

2.300 km autem – pohonné hmoty 2.300 x 1,42 Kč

3.266,- Kč

2.300 km autem – ostatní variabilní provozní náklady 2.300 x 0,76 Kč

1.748,- Kč

Celkem

8.234,- Kč

V rozpočtu chybí ještě ztráta hodnoty vozu. Co to je? Za auto dáte řekněme 300.000 Kč a po 200.000 kilometrech ho pošlete za 40 – 50.000 Kč do bazaru. Na „otočku do Chorvatska“ by tak příslušelo započítat dalších 2.800 – 3.000 Kč kryjících ztrátu hodnoty automobilu.

2.800,- Kč

 

**) Jak srazit cenu? Pokud vám jde o cenu, mám pro vás několik rad, které jsem sesbíral z různých zdrojů.

  1. Kupte si jízdenky včas. Už jen proto, že spoj do Splitu má hodně omezenou kapacitu (vlastně jen devět kupé) a bývá vyprodán. Díky včasné rezervaci můžeme mít štěstí i na akční nabídky. Dříve zakoupené jízdenky zkrátka často bývají levnější.
  2. Mezinárodní jízdenky si kupte až od slovenských Kútů (my cestovali na nabídku City Star a lůžkové doplatky). Do Kútů cestujte za vnitrostátní jízdné. To nám poradila pokladní a využili jsme toho.
  3. Oddíl pro tři cestující je levnější než oddíl pro dva. Cena lůžkového příplatku na jednu postel a jednu cestu se liší o 293 Kč.
  4. Někteří spolucestující nám radili, že je výhodnější jet z Prahy do Budapešti v běžném voze a lůžko si zaplatit až z Budapešti. Údajný rozdíl činí 10 euro na lůžko a cestu. U drah jsem to ale neověřoval.

Chcete vidět více fotek? Podívejte se na mé galerie z cesty tam i zpět na Flickeru.

Ověřené informace o spoji Praha – Split naleznete na webových stránkách Drah. Pokud nebudete něčemu rozumět, nebojte se obrátit na jejich zákaznickou linku. Ochotně poradí.

 
Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem.

26 komentářů u „Má nejlepší cesta do Chorvatska“

  1. Zdravím Vás,
    nás cesta tímhle spojem čeká za pár dní, tak jsem googlila, jak třeba vypadá ta lůžková úprava. Našla jsem Váš článek a musím říct, že jsem se u čtení pobavila a povedlo se Vám rozptýlit některé mé obavy z cesty. Máme taky dvě malé děti a teď si dovedu líp představit do čeho jdeme a že je možné si tu cestu i parádně užít…. a Willy Fog je super nápad! Knížky už zabalené jsou :-))).
    Mějte se hezky a pište, dobře se to čte 🙂

    1. Dobrý den, Magdo,
      děkuji Vám za milý komentář. Doufám, že Vaše cesta proběhla v pořádku, přečetli jste hodně pohádek a také si odvezli hodně nových zážitků.

      Přeji Vám krásný den,
      Pavel

  2. Pane Záleský,
    Narazil jsem na Váš článek a můžu s Váma jen a jen souhlasit.Jezdím k Baltu tradičně vlakem, a cena i zábava během cesty je nesrovnatelná s autem.Pocházím z Třince a průměrně vychází cena přímo k baltu(město Hel) na 1300 korun v jednom směru pro 2 dospělé osoby v druhé vozové třídě, nebo 2100 korun při koupi lehátka. cesta trvá cca 9 hodin.

    Takže při průměrné ceně ubytování 35-50 PLZ za osobu vychází 7 denní pobyt 2600-3900 kč pro 2 osoby….

    Neměnil bych…

    Hodně úspěchů a pište

    Piotr Walczysko

    1. Dobrý den, pane Walczysko,

      děkuji Vám za komentář a zajímavý tip. Cestu k Baltu jsme též podnikli (předloni). Jen to byl Kühlungsborn kousek od Rostocku. Zvládli jsme to denními vlaky za cenu německého Wochendendeticketu. Hel si ale píšu do deníčku. Je to zajímavé „poňouknutí“.

      Přeji hezké léto.
      Pavel Z.

  3. Dobrý den pane Záleský,
    děkuji Vám za tento skvělý návod, je hodně inspirativní. Osobně mě celkem překvapil komfort cesty ve větším počtu lidí, typicky s rodinou. Chci se zeptat, zda jste zaznamenal nějaké větší změny pro cestování vlakem do Chorvatska oproti loňskému roku? Zlepšilo se něco podle Vás, nebo zhoršilo?

    1. Dobrý den,
      děkuji Vám za milý komentář.
      Podle dostupných informací (viz webové stránky ČD) by letos k žádným zásadním změnám dojít nemělo. Opět se v době letní sezony mezi Prahou a Splitem počítá se dvěma přímými lůžkovými spoji, trasa i jízdní řád jsou shodné s loňským rokem, předpokládám nasazení vozu stejného typu a s personálem jsem na svých cestách nikdy problém neměl.

      Přeji Vás příjemný den,
      Pavel Záleský

  4. pekny inspirujici clanek, jen mi chybi jeste ta cast, jak probiha cesta autobusem ze Splitu a pak jeste kufrovani od autobusu k apartmanu nebo kempu, ktere treba nejsou hned u zastavky.

    1. Dobrý den,
      děkuji za Váš komentář…

      Co se týče cest autobusem po Chorvatsku, musím říci, že cestování bylo poměrně příjemné. Autobusy (stejně jako trajekty) zastavují přímo před vlakovým nádražím ve Splitu. Nabídka spojení je poměrně široká, autobusy obsluhují prakticky celou linii pobřeží. Byly čisté, klimatizované a poměrně pohodlné. Lístky lze koupit již z Čech (já použil http://www.buscroatia.com)… Kousek od nádraží je i pláž, kde se velmi příjemně čeká na navazující spoj.

      A to kufrování od autobusu: Co jsem si všiml, autobus v jednotlivých letoviscích stavil na docela inteligentních místech. V našem městečku došel člověk od zastávky do deseti minut prakticky kamkoliv. Pokud jste zvyklý alespoň trochu chodit a nevyberete si zrovna apartmán v opuštěné zátoce někde za městem, neměl by to být problém. I já to v sestavě jeden dospělý a dvě děti poměrně elegantně zvládl. Osvědčil se velký lodní kufr na kolečkách a klukům malé batůžky na hračky.

      S přátelským pozdravem,
      Pavel

  5. Krásně napsáno, jen se mi zdá směšné do cesty na dovolenou kalkulovat amortizaci vozu. Na co ho potom mám? Aby stál v garáži a já chladně kalkuloval, kolik na něm prodělám? To si ho nebudu kupovat!
    Ale jinak věřím, že cesta vlakem má své kouzlo a máte ji krásně popsánu, tak čtivě…
    V roce 2013 jsem byl autem ve dvou na Pelješaci včetně trajektu, dálnic (kromě Slovinska), rychlosti 130-140, takže žádná úsporná jízda za 20tKč včetně ubytování, stravy atd……Zhruba 2x1000km.

    1. Dobrý den,

      děkuji Vám za Váš komentář.

      Amortizaci vozu jsem schválně „hodil bokem“, protože obvykle s ní lidé mívají největší „ideologický problém“. Přesto podle mne do kalkulace patří. Auto si většina z nás pořizuje kvůli ježdění (pokud nemusíte mít poslední Mercedes nebo aktuální Ferrari v garáži čistě kvůli společenskému statusu) a pak amortizace počítaná na kilometr je asi nejčistší způsob, jak se na náklady podívat. (Auto „vůbec nekupovat“, jak píšete, je samozřejmě nejlevnější alternativa.)

      Nicméně – přiznám se, že cena nebyla v našem případě hlavním důvodem. Vlakem bychom jeli, i kdyby to vyšlo (v rozumné míře) dráž než autem. Mělo to pro nás své důvody a své půvaby. A ty cesta zcela naplnila. Příští rok si to asi zopakujeme.

      Přeji Vám hezký víkend,
      Pavel

  6. Dobrý den,
    po přečtení Vašeho krásného a velmi čtivého článku vypadá cesta k moři vlakem velmi lákavě, ale zatím dávám přednost autu. Je mi devětadvacet a za volantem si užívám každý kilometr, ať už je jich 10 nebo 1000. Řízení mě neskutečně baví a na únavu mám zaručený recept v podobě Kofoly. V Chorvatsku jsem byl zatím dvakrát, avšak rozhodně ne naposled. Vyhovuje mi na tom svoboda, jet si, kterou trasou chci, zastavit, kdy uznám za vhodné. Je pravda, že s dětmi je to naprosto odlišné. Já mám zatím (když nepočítám manželku, která se občas jako dítě chová) jedno (víc jich určitě nechci) hyperaktivní tříleté. Loni mu na cestu stačila panoramatická střecha, DVD s ovečkou Shaoun, plínka, dudlík, plyšová zvířátka, lahev se šroubovacím víčkem, plastové nářadí a knížka. Uvidíme, co příští rok (letos jsme dali přednost domácí maltě a zlatým pískům). Zároveň díky za články v časopisu Visions. Ač mě moderní technologie příliš nezajímají, občas si od bratra časopis půjčím a zejména článek o 12 technologiích do roku 2025 byl moc fajn.

    1. Dobrý den, Davide,

      děkuji Vám za komentář. Každý způsob přepravy má určitě své výhody a své příjemné stránky. Zrovna putování autem „vlastní cestou se zastávkami“, jak píšete, mi smysl dává a takové cesty mám též rád. Cestu si člověk má užít.

      Přeji mnoho šťastných cest a posílám pozdrav Vám, ženě, dceři i Shaunovi (ten je u nás oblíbený též). Těším se opět „naviděnou“ – minimálně u blogu nebo u Visions… 🙂

      Pavel Z.

    1. Dobrý večer, Aleno,

      no to je milé překvapení. Děkuji za komentář a posílám pozdrav Vám i celé rodině. Jsem rád, že se to dá přečíst, i když to člověk zažil… 🙂

      Hezké léto,
      Pavel Z.

  7. Právě jedu širými polskými rovinami na sever vlakem k Baltu (Gdańsk) a v rychlosti 160 km/h si v pohodlí kupé čtu Váš úžasný blog. Díky za něj, jako celoživotní siderodromofil (milovník vlaků) jsem Vaší aktivitou nadšen a těším se na další díly. Takových článků je nám v dnešní době zapotřebí. Díky!

    1. Dobrý den, pane Janovský,

      velice Vám děkuji.

      Cestu k Baltu Vám závidím, hned bych se přidal. Balt mám rád. Před dvěma lety to bylo pro synky první moře (též vlakem). Byť my byli kus západněji a na polské části pobřeží jsem vlastně ještě nebyl.

      Přeji Vám hezké léto, dobrou cestu a posílám pozdrav z vlaku do Tanvaldu.

      Pavel Z.

  8. Dobrý den, pane Záleský, děkuji Vám za ten inspirující článek o cestování do Chorvatska vlakem. Máme děti asi tak ve věku těch Vašich a nejezdíme do zahraničí prakticky z toho důvodu, že ti naši nevydrží sedět v autě nebo v autobuse, a létat letadlem se bojím zase já. Navíc máme rádi životní prostředí a své děti vychováváme k jeho ochraně. Cesta vlakem nás ovšem vůbec nenapadla. A při tom na kratší cesty vlakem jezdíme stále. Můj tatínek i děda celý život pracovali jako výpravčí, takže jsem toho ve vlaku najezdila opravdu hodně. Jen jsem na tuto variantu poněkud zapomněla. Děkuji Vám za toto připomenutí a příští rok to uděláme asi stejně jako vy. Chorvatsko totiž milujeme! Hezký den!

  9. Ahoj Pavle,
    máš to moc pěkně napsané … myslím, že „Babka lapající na dvoře uprchlého králíka“ je velice povedený slovní obrat. Nicméně kdybych Tě neznal, řekl bych, že si začal pracovat pro ČD. Ale jinak pěkné čtení. Hlavně, že jste si to s klukama užili.

    1. Ahoj Petře,

      díky. Užili jsme si to naprosto výtečně všichni tři. Dovolenou i cestu. Karlík se před Prahou dokonce ptal, jestli bychom „v tom vlaku nemohli spát ještě dvacet dnů“. A když se dozvěděl, že ne, tak prý jestli „bysme aspoň někdy nemohli jet někam daleko“…

      Pro ČD skutečně nepracuji. Celý můj seriál „44 důvodů“ je čistě má soukromá iniciativa, můj střípek ve snaze o nějakou změnu. Protože věřím, že tak jak tady teď jako lidstvo fungujeme, dlouhodobě prostě fungovat nemůžeme. A já mám dvě malé děti… Vlaky mám rád a přesvědčovat lidi, aby se zamysleli před tím, než otočí klíčkem v zapalování, mi přijde rozumné i mne to baví.

      Přeju krásný víkend celé Vaší rodince. Pozdravuj je.
      Pavel

      PS: Věř, nevěř… Ale babku jsem skutečně viděl. Soudě dle stavu během toho krátkého okamžiku tam možná ta honička bude k vidění dodnes.

      1. Pavle, vůbec Tě od Tvé snahy nezrazuji. Naopak. Rád čtu Tvůj blog.

        Přeji také hezký víkend
        Petr

      1. Dobrý den pane Záleský,
        Váš článek o cestě do Chorvatska vlakem nás velice zaujal a inspiroval.
        Rozhodli jsme se pro letní dovolenou (červenec, srpen) v Chorvatsku.
        Pro dopravu chceme využít vlakové spojení Českých drah do Splitu, popř.na jiné místo kde je vlakové spojení.
        Jsme rodina 2 dospělí + dvě děti (12 a 7 let).
        Byl bych Vám moc vděčný, kdyby jste nám doporučil ubytování ve Splitu nebo poblíž Splitu, popř.jinde, spíše někde v klidové zóně v dosahu moře. Stravování zřejmě formou all inclusive nebo plné penze, polopenze, nebo jste toto zařizoval přes nějakou cestovku? Nechceme celý týden strávit pouze u moře, doporučte i nějaké výlety, turistiku popř.jiné aktivity.
        Díky moc, Pavel (Opava)

        1. Dobrý den, Pavle,

          omlouvám se za opožděnou odpověď. Váš komentář se mi bohužel ztratil v hromadě spamu.

          Síť chorvatských železnic je poměrně řídká (viz mapa), takže mnoho možností, kam k moři dojet vlakem, se nenabízí. Kromě Splitu stojí za zmínku asi ještě Šibenik, Zadar, případně Istrie na severu.

          Ve Splitu ale můžeme bez problému přestoupit na trajekty nebo autobusy. Autobusy kopírují pobřeží a staví v prakticky každém trochu větším městečku – bez problému se dostanete na Zadaru až po Dubrovnik… Pokud hledáte trochu klidu, přejel bych ze Splitu buď na některý z blízkých ostrovů nebo popojel autobusem do menšího letoviska. Pokud můžete cestovat i mimo hlavní prázdniny, tak relativní klid najdete i ve vyhlášených lokalitách.

          Ubytování jsem hledal na portálu AirBnB.com (používám ho běžně), stavu jsme řešili až na místě. O cestovní kanceláři, která by nabízela zájezdy do Chorvatska vlakem nevím. Díval jsem se i přímo na ČD Travel (cestovku drah) a i tam jsem viděl vše jen s „vlastní dopravou“.

          Co se týče výletů – v Chorvatsku to jsou asi hlavně stará města, případně národní parky. V oblasti Split – Šibenik určitě stojí za to vidět Split, Šibenik, Trogir, Primošten a vysloveně úžasný je národní park Krka se svými vodopády.

          S přátelským pozdravem
          Pavel

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*