Vlak je skvělý na cesty s dětmi

Důvod 9: Vlak je skvělý na cesty s dětmi

Seďte pořádně… Nechte se… Nepištěte… Nech to ležet, sebereme to doma… Neodpoutávej se… Neházejte tím… Netahejte se… Neotevírej to okno… To sis nemohl dojít doma, vždyť jsme právě vyjeli… Cesta autem s dětmi nemusí být vždy úplně klidná. Na kratších vzdálenostech máte ještě pořád šanci, že vše proběhne hladce. Při cestách nad hodinu na nějaké to hašteření dojde zcela určitě. A upřímně řečeno, není se čemu divit.

Čeho od dítek vlastně žádáme? Aby prakticky bez pohybu seděla vzorně upnutá v sedačkách a optimálně byla ještě potichu. To vše v prostředí, kde vy k nim sedíte zády a věnovat se jim můžete jen velmi povrchně. Interakce s okolím je také utlumená a možnosti zábavy obecně jsou značně omezené. Pro hraní není moc prostoru, kreslení nepřipadá v úvahu, ke knížce podávejte rovnou hygienický pytlík. Můžete společně počítat protijedoucí červená auta, zpívat si, vymýšlet příběhy, ale tím estráda končí. Automobil zkrátka není žádný velký lunapark. Na dlouhé cestování je to prostředek spíše značně ubohý.

To byl i jeden z důvodů, proč jsme se předloni vypravili „prvně k moři“ vlakem. Mladšímu synkovi tehdy byly pouhé dva roky, staršímu čtyři. Přesto více než devítihodinová cesta k Baltu proběhla bez problému. Proč? Protože ve vlaku cestujete skutečně společně. Můžete se podívat jeden druhému do očí. Mohou se přijít pomazlit. Sednout si k vám na klín. Můžou si hrát. Nebo můžete hrát hry spolu. Můžete dokonce i kreslit. Číst si pohádky. Dívat se z okna na ubíhající krajinu a povídat si o ní. Můžete se společně nasvačit. Vlak má uličku, po které se můžete projít nebo po které se dá odběhnout za dětmi cestujícími ve vedlejším kupé (kluci mají slabost zejména pro blonďaté holčičky). Vlak má toaletu, občas i jídelní vůz. Poslední novinkou jsou dětské oddíly s herním koutkem a kinem. Stejný komfort vám dokáže z dopravních prostředků nabídnout již jen loď. Děti navíc zpravidla mají vláčky rády a na putování mašinkou se těší.

Od naší cesty na Balt uběhly dva roky. Za tu dobu jsme jeli vlakem nesčetněkrát. Z jablonecké školky domů, na návštěvy k babičce a dědovi, na výlety na hrady, skály, koupání či do ZOO. Vloni jsme se ctí zvládli dvanáctihodinovou cestu rychlíkem z Palerma do Říma. A dnes, ve chvíli kdy většina z vás čte tento článek, nasedám s kluky v Praze do lůžkového vlaku, který nás zítra ráno vyloží vyspané a odpočaté ve Splitu. Autem by se mi tam jet nechtělo. Na tuhle naši cestu se ale těšíme všichni tři.

 

Fakta a užitečné zdroje

Od kdy je ve vlaku toaleta? Tuzemský tisk referoval na konci roku 1874, že „ministerstvo obchodu nařídilo ředitelům rakouských drah, aby dali zříditi záchody při všech vlacích, v nichž se osoby dopravují.“ Toalety tak dodávají cestujícím pocit klidu minimálně sto čtyřicet let.

Víte, že malé děti jezdí vlakem zdarma? Ano, děti do šesti let se svezou zcela zdarma a pro jejich starší sestřičky a brášky má dráha poloviční jízdné.

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

4 komentáře

  • Pavel

    Blbý je, když je rodič idiot bez soudnosti a dětem po cestě „všechno dovolí“, tedy včetně věcí, které obtěžují ostatní cestující i na trase Praha-Liberec, o desetihodinové cestě do zahraničí nemluvě. A protože jsou to samozřejmě jeho děti, tak spoustu věcí nevidí a neslyší, ale lidem kolem z toho může prasknout hlava. I z takových relativních banalit, jako je otázka „A tatííí, co je tamto…“ třikrát během deseti minut.

    • Pavel Záleský

      Cestuji vlakem často i bez dětí. Takže souhlasím, že dítě utržené ze řetězu umí z cesty udělat peklo.

      Přesto toto téma vnímám šířeji. Ono není jen o dětech. Jakýkoliv pobyt na veřejnosti vyžaduje kombinaci ohleduplnosti a tolerance od každého. Zažil jsem i zájezdy různých klubů důchodců, kteří si v hluku nic nezadali se školním výletem. O věku to není.

      U dětí je to z velké části o inteligenci rodičů. Umět děti zaměstnat, plánovat rozumně cestu, nelézt do tichých oddílů, apod. U ostatních je to o troše tolerance a inteligentní volbě místa. Pokud si vlezu do „dětského“ oddílu, asi si v klidu Haydna neposlechnu. Pokud v poloprázdném vlaku jednotlivci nejprve obsadí těch pár čtyřsedadel, ať se nediví, když je později obesedne rodina. A úplně ticho nebude.

      Sám mám teď čerstvou zkušenost s cestou se dvěma dětmi vlakem do Splitu (cca 23 hodin). Pokud se na cestu jen trochu připravíte, dá se i taková štreka zvládnout v klidu a s grácií. Nejhlasitějším stavem u dětí je totiž nuda.

      Děkuji za komentář a přeji klidné cestování.
      Pavel Z.

  • Jana Ducháčková

    Velmi trefné :o) Jen co odroste Karolínka kočárku, začneme vlakem jezdit více. On totiž ten náš kočárek neprojede bez problémů vnitřkem vagónů :o(

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *