Do vlaku si vezmete kufr, rybičku i zubní pastu

Důvod 24: Do vlaku si vezmete kufr, rybičku i zubní pastu

Když už jsme minule byli u letadel, ještě u nich zůstaneme. Ale začnu trochu oklikou…

Mám rád železniční muzeum v anglickém Yorku. Nechají vás tam vzít za regulátor rekordmana Mallarda, pohladíte si repliku lokomotivy Rocket, můžete obdivovat Evening Star, Duchess of Hamilton, salonní vozy monarchů a další technické skvosty. Můžete pozorovat rekonstrukci Létajícího Skota, pustí vás pod parní lokomotivu a jednu dokonce pro jistotu „rozřízli“ jako v knize, abyste opravdu o nic nepřišli. Zajímavou formou vás tam také seznámí s řadu dobových reálií.

A tak jsem se ocitl před pěknou hromadou kufrů naskládanou na peronu vedle prastarých osobních vozů. Přečetl jsem si u nich o dobách, kdy cestujícím se zavazadly pomáhali zřízenci, kdy na bagáž byly vyčleněny zvláštní vozy nebo oddíly a kdy každý cestující první třídy mohl využít váhového limitu 150 liber (tj. 68 kilogramů) pro přepravu svých nezbytností. Zřízenci na nádraží zkontrolovali, že všechna zavazadla jsou řádně označena, poplatky zaplaceny, zavazadla převážili a převzali k přepravě. 68 kilogramů na hlavu, 136 kilogramů na pár a tak dále. Příliš nalehko se tehdy necestovalo. Co s sebou ti blázni tahali?

Tento výjev se mi vybavil letos v červnu. Byl sobotní podvečer a já jsem nádražím ve Splitu táhl k rychlíku Adria dvě děti, lodní kufr, tři batůžky, tašku s pitím na cestu, síťku na ryby, krabici s rozjedenou pizzou, kyblík s mušlemi a synkovu památeční cihlu ohlazenou mořem. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak moc vlak miluju pro jeho benevolentní přístup k zavazadlům. Musel jsem se prostě usmívat při představě, jak bychom asi dopadli na letišti. Síťka, cihla, mušle, pizza ani voda by neodletěly, určitě by se to neobešlo bez pláče a navíc bychom řešili tradiční „přehazovačku“ mezi kufry. Na nádraží ale panovala pohoda.

Nebudu tvrdit, že potřebuji pokaždé cestovat s harpunou a stavebním materiálem. Ale je pravda, že balení do vlaku je zkrátka výrazně jednodušší a příjemnější než do letadla. Skvěle je to vidět, když párkrát za sebou letíte a pak můžete vyjet na služební cestu vlakem. Najednou neřešíte, co můžete dát do kterého kufru. Jak jsou kufry velké a těžké. Jestli máte dostatečně malou zubní pastu. Jestli jste nezapomenul sundat „švýcarák“ z klíčů. Nepěchujete násilím malý batoh do velkého kufru, abyste se vešel do předepsaného počtu zavazadel. Do vlaku si prostě vezmete, co potřebujete, zabalíte si to tam, kde to pohodlně najdete a kde to dává smysl. A když  máte hotovo, tak si navrch klidně ještě vezmete krabici s kloboukem, jako jedna dáma, se kterou jsem v létě cestoval Pendolinem do Františkových Lázní. Přímo k vlaku si tehdy ji i její zavazadla přišel vyzvednout zřízenec z hotelu. Cestování vlakem si zachovává styl.

 

Rybička ve vlaku...

Rybička ve vlaku…

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dosavadní důvody. Nechcete přijít o ty nové? Přihlašte se k odběru pátečního výběru.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *