44 důvodů

Důvod 12: Ve vlaku potkáte zajímavé lidi

Pro valnou většinu z nás je okruh lidí, se kterými obvykle přicházíme do hlubšího kontaktu, určitým způsobem omezen. Máme rodinu, pár oblíbených kolegů v práci, pár kamarádů. Sdílíme s nimi domácnost, máme společnou minulost, bydlíme ve stejném kraji, máme stejné zájmy, spojují nás koníčky, řešíme podobné problémy v práci, máme obdobné vzdělání nebo patříme do stejné společenské vrstvy. Tak či onak, lidé, se kterými se obvykle stýkáme, se nám prostě trochu podobají.  To kolem nás vytváří stálé „mikroklima“, stojatý rybníček, bublinu.

Přestože samozřejmě existují výjimky, tak dělník z automobilky si díky tomu moc často večer nepopovídá u piva s ředitelem banky. Ten si moc často neposlechne názory sestry od záchranky. Ta spíše nepojede na dovolenou s majitelkou velké IT firmy. To co děláme a styl života, který žijeme, kolem nás vytváří tomu odpovídající společenství. Takovou malou konzervu. Je to logické, je to povětšinou příjemné, není na tom nic špatného. Ale občas to chce „vzít otvírák“, vykouknout z konzervy a vnímat také svět okolo. Je to nesmírně přínosné a inspirující.

Takovým otvírákem umí být vlak. Čím dále cestujete, tím lépe funguje. V klasické druhé vozové třídě najdete prakticky kompletní vzorek společnosti. Zejména na delších cestách spolu strávíte poměrně dost času, nikam nespěcháte a na hovor tak často dojde. A bývá to zajímavé.

 

Ministr financí, společnice a labrador.

Před lety jsem ve vlaku potkal jednoho z našich polistopadových ministrů financí. Já studoval ekonomii, všude kolem se tehdy řešilo, jaké dopady budou mít útoky z 11. září. Byl z toho pro mne velice zajímavý rozhovor o světové ekonomice, protekcionismu, vhodnosti našeho vstupu do eurozóny a úloze centrální banky.

V jiném vlaku jsem potkal vojáka, který se právě chystal na zahraniční misi do Afganistanu. Já ho politoval, ale on se těšil. Hovořil o tom, že to pro něj bude důležitá zkušenost v jeho kariéře. Že kvůli tomu přeci trénoval a kvůli tomu si ho živíme. A já v tu chvíli pochopil, o čem je profesionální armáda. Tihle kluci jsou skuteční profíci, svou práci berou vážně a cítí v ní poslání. Smekám klobouk.

Jako student jsem cestoval s kamarády po Rumunsku. V rychlíku do vnitrozemí jsem se na chodbičce u okénka zapovídal s tamní studentkou práv. Porovnávali jsme, jak se učí u nich a jak u nás. Nadšeně mluvila o budoucím vstupu její země do Evropské unie, o letních festivalech (na ten v Timisoaře prý musím dorazit), o studentském životě. Bylo to moc příjemné. Když asi po dvou hodinách vystupovala, zatahala mne za tričko stařenka sedící v kupé za námi. Prý jestli umím také německy. Uměl jsem. Odměnou mi byl šokující vhled do dějin Rumunska ve dvacátém století z pohledu prosté venkovanky, která všechny ty zvraty zažila. Němce, Rusy, komunisty, tvrdý konec diktátora i budování kapitalismu.

Těch zajímavých lidí, které jsem ve vlaku potkal, bylo samozřejmě daleko více. Nesčetně baťůžkářů cestujících krajinou. Čech, který dělal v zahraničí vysokého manažera u Renaultu. Vědec zabývající se mikrobiologií. Německý důchodce, kterému otce zabili nacisti a později ho z domova vysídlili Češi. Archetypální anglický gentleman, hodinu a půl beze slova zabraný do Financial Times, který se mnou v závěru cesty probral aktuální stav počasí. Postarší manželský pár cestující za třítýdenní cykloturistikou po Bosně a Hercegovině. Krajanka aktuálně dělající společnici v Leedsu. A vlastně trochu i labrador, který se prostě přišel nechat podrbat za uchem.

Všichni tihle spolucestující mi na chvíli umožnili vykouknout ven z mé konzervy. Bylo to přínosné. Bylo to inspirující. A bylo to osvěžující. Cestování s lidmi je zkrátka fajn. Zkuste to také.

 

 

Tento článek je součástí seriálu 44 důvodů proč jezdit vlakem. Prozkoumejte také dalších třiačtyřicet důvodů.

8 komentářů

  • Honza

    Dobrý den,
    zajímavý článek.Spíše za mlada jsem dost cestoval vlaky i na delší vzdálenost.
    Češi si rádi popovídají.U nás na Moravě jsme spíše mlčenliví.Nerad se někomu ve vlaku svěřuji, ale kdo si mě získá, hodně se ode mě dozví.

  • DAVID ČERNÝ

    Je úžasné , že jste měl štěstí na cestující. Taky jezdim často vlakem (pravda pořád stejnou trasu) , ale u mně pořád cestující zarytě mlčí nebo si povídají jen když se znají. Ale zajímavý článek.

    • Pavel Záleský

      Těch zajímavých lidí bylo ještě více… Třeba jen pár dní poté, co vyšel tento článek, jsem potkal ve vlaku německého důchodce, který mi vyprávěl, jak jako kluk žil ve východním Berlíně, jak mu „zazdili“ za nepropustnou zdí babičku a dědu, které již nikdy nemohl navštívit, jak měl strach, když Američani „babičce“ museli vozit letadly jídlo. Upřímně jsem litoval, že jsem „zajímavé lidi“ nepsal později.

      Děkuji za Váš komentář a přeji hezký den.
      Pavel

  • Eva Sivakova

    Pořád vzpomínám na zajímavá setkání a ochotu pomáhat

  • Blanka E

    Dobrý den a děkuji za příjemné čtení 🙂

    Potvrzuji zajímavá setkání ve vlaku (i když ráda jezdím i ostatní dopravou, i komunikuji s – na chvilku – naprosto cizími lidmi). ‚Koukla‘ jsem se takto na skok do Chorvatska a jsem ráda, že víc lidí vnímá pěkné stránky cestování vlakem. Mě to taky dá vysvětlování, když se setkám s někým kdo si nedovede představit jiný dopravní prostředek než auto…a pak je opět vidím rozčilené a čekající ve velkých frontách na silnicích…

    Mějte se pěkně a at‘ se vše daří,
    Blanka E.
    PS: nevím, zda znáte úzkokolejku z Jindřichova Hradce – do Obrataně nebo na druhou stranu do Nové Bystřice. Jsem nadšená z toho co všechno úžasného tam vytváří – možná další výlet s pány kluky :-)) http://jhmd.cz/

    • Pavel Záleský

      Dobrý den, Blanko,

      děkuji Vám za milý komentář.

      „Někdy to dá vysvětlování…“ … V tom s Vámi souhlasím. Byť vnímám, že postupně se to začíná měnit k lepšímu.

      Jindřichohradecké úzkokolejky samozřejmě znám. Mnohokrát jsem se s nimi svezl (z JH pochází část rodiny), kluky tam jednou také vezmu. V každém případě Vám děkuji za tip na výlet.

      Přeji krásný den,
      Pavel Z.

  • Pavel Blažek

    Trefné 🙂
    Také mám pár takových zkušeností. A tu nejhlubší právě rovněž z rumunského nočního rychlíku, kde student lékařství téměř celou noc nezavřel pusu a probral úplně všechno 🙂

    Pak ještě na západní části našeho kontinentu jsou nejkomunikativnější, dle mých zkušeností, postarší lidé až spíše důchodci. Všichni samozřejmě vládnou téměř plynnou angličtinou…

    • Pavel Záleský

      Zkušenost s komunikativními staršími ročníky potvrzuji. Na začátku července jsem cestoval s pánem, který mne vyprávěl úžasné historky z dob, kdy jezdil jako strojvedoucí na parních rychlících… A dva týdny zpět jsem si zase skoro bez dechu a se slzou v oku poslechl, jak vnímalo výstavbu Berlínské zdi dítě, jehož prarodiče se téměř přes noc ocitli za železnou oponou.

      Děkuji za komentář a přeji mnoho dalších příjemných setkání. Nejen ve vlaku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *