Visions 04/2010

Anděl strážný

 

Visions 04/2010

Víte, co má společného Vatikán s věštírnou z dob starého Říma? Slyšeli jste již o tom, že církevní stát dnes razí vlastní euromince, má své rádio, noviny, banku a bankomat s instrukcemi v latině? A tušíte, kdo bdí nad sídlem Svatého stolce tam, kde již ani udatná Švýcarská garda nestačí? Přijměte naše pozvání na krátkou exkurzi.

Vatikán je se svým necelým půl kilometrem čtverečním nejmenším nezávislým státem světa. Enkláva uprostřed Říma je absolutistickou teokracií, v jejímž čele stojí římský biskup neboli papež. Území státu tvoří vlastně pouze bazilika sv. Petra, Svatopetrské náměstí, Apoštolský palác, přilehlé budovy, zahrady a několik dalších území se zvláštním statutem.

Své jméno získal Vatikán podle pahorku, na kterém se nachází. Na místě zvaném Vaticanus Mons (Pahorek věštců) stávala za dob starověkého Říma věštírna.

Své jméno získal Vatikán podle pahorku, na kterém se nachází. Na místě zvaném Vaticanus Mons (Pahorek věštců) stávala za dob starověkého Říma věštírna. Ve čtvrtém století našeho letopočtu zde byl na předpokládaném místě odpočinku svatého Petra zbudován křesťanský chrám a o dvě století později i palác. Ten je od roku 1378 stálým sídlem papeže. Papežský stát býval v minulosti výrazně větší. V roce 1870 jej však násilně zabralo Italské království a dnešní území a nezávislost mu byly navráceny až Lateránskými smlouvami uzavřenými za Mussoliniho vlády v únoru 1929.

Dnes žije ve Vatikánu podle různých zdrojů mezi pěti sty a dvěma tisíci obyvatel. Stát má svůj telefonní systém, lékárnu, poštu, papežské noviny, rozhlasovou stanici, banku a dokonce i bankomat. Je to patrně jediný přístroj svého druhu s instrukcemi v latině. Tisknou se tu i sběrateli velice ceněné poštovní známky a razí přísně limitované edice vatikánských euromincí. Euro je zde oficiální měnou od roku 1999.

Švýcarská garda

Životně důležitou otázkou je ve Vatikánu bezpečnost. Chránit je třeba nejen osobu papeže, církevní hodnostáře, budovy a kulturní poklady nevyčíslitelné hodnoty, ale i samotné poutníky. Do maličkého městského státu zavítá každoročně kolem osmnácti milionů návštěvníků z celého světa. To samozřejmě láká kapsáře, podvodníky a drobné zlodějíčky. Vatikán jejich vinou čelí kriminalitě dvacetkrát vyšší než sousední Itálie, což jej posouvá na přední místa v nelichotivých žebříčcích. Církevní stát má proto i svou policejní jednotku, prokurátora a soudce.

Při „Plenění Říma“ v roce 1527 stálo pouhých 189 žoldnéřů Švýcarské gardy proti mnohatisícové španělské armádě. Zachránili papeži život a zajistili mu útěk do bezpečí.

Roli reprezentativní stráže a papežovy ochranky plní již půl tisíciletí proslulá Švýcarská garda. Tato nejmenší, nejstarší, nejbarevnější a patrně též nejfotografovanější armáda světa se stala jedním z neodmyslitelných symbolů Vatikánu. Její historie se datuje do roku 1506, kdy na papežovu žádost dorazilo do Říma prvních sto padesát švýcarských žoldnéřů. Švýcaři byli považováni za udatné a čestné bojovníky a jejich služeb využíval leckterý evropský panovník. Papeži zachránili život poprvé již v roce 1527, kdy jej při „Plenění Říma“ pouhých 189 mužů ubránilo proti mnohatisícové španělské armádě a zajistilo mu útěk do bezpečí.

V současnosti má garda 110 mužů, kteří se stále těší velké úctě pro svou disciplínu a věrnost. Gardistou se i dnes může stát pouze svobodný muž římskokatolického vyznání se švýcarským občanstvím, se středoškolským nebo odborným vzděláním a ukončenou vojenskou přípravou, který je minimálně 174 centimetrů vysoký a starý mezi devatenácti a třiceti lety. Členové gardy nosí nápadné pestrobarevné uniformy renesančního původu. Nenechte se však zmást jejich vzhledem. Kromě tradičních halaparten, mečů a šavlí je garda vyzbrojena nejmodernějšími palnými zbraněmi a prochází velice náročným bojovým výcvikem.

Technika za scénou

Existuje však nepřítel, proti kterému nestačí ani loajální gardisté. Oheň. Následky rozsáhlejšího požáru by v malém a nahuštěném Vatikánu byly pravděpodobně fatální. Za oběť by padly nenahraditelné architektonické památky, umělecká díla, spisy a dokumenty nevyčíslitelné hodnoty. I Svatý stolec proto v tomto případě spoléhá na moderní techniku.

První systémy požární ochrany se ve Vatikánu objevily již v osmdesátých letech. Dnes zde v propojené síti pracují tisíce hlásičů kouře a přes sto dvacet protipožárních centrál.

První systémy požární ochrany se ve Vatikánu objevily již v osmdesátých letech. Od té doby dochází k jejich neustálému rozvoji. Dnes zde pracují tisíce hlásičů kouře a přes sto dvacet protipožárních centrál. Vše je propojeno sítí z optických vláken a napojeno na monitorovací systém požárního sboru a systém řízení rizik. Ten umožňuje v přehledném grafickém rozhraní centralizovaný dohled nad objekty a efektivní řízení potřebných zásahů. Při plánování ochrany spolupracovali vatikánští technici s lidmi ze Siemensu. Společně se jim podařilo vytvořit síť, která pokrývá všechna riziková místa a včas identifikuje hrozící nebezpečí v jeho samém počátku. Celé řešení je navíc velice flexibilní, postupně se vyvíjí a zdokonaluje. Zastřešuje jej robustní platforma automatizace budov Desigo, která umožňuje systém provozovat, kontrolovat a řídit jako jeden celek.

Desigo integruje i další automatizační systémy. Ty například ovládají klimatizaci a osvětlení nebo chrání před vloupáním prostory Vatikánské banky, jejíž základní majetek je odhadován na pět miliard eur. Bez zajímavosti jistě není, že moderní automatizační řešení využívají ve svých pokojích nejen biskupové a kardinálové, ale i sám papež Benedikt XVI.

Článek vznikl pro zimní číslo časopisu Visions (Visions 04-2010, http://www.siemens.cz/visions/). V případě zájmu o použití textu prosím kontaktujte pražské Tiskové centrum koncernu Siemens.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *